Zdá se mi, že se v Česku začalo slovo kolaborant používat poněkud lehkomyslně. Obzvlášť v případě Andreje Babiše nebo Miloše Zemana.
I přes politický posun ve prospěch partnerství nám debata o manželství pro všechny odhaluje, že naše společnost se myšlenkově zasekla v minulém století.
Hokejová legenda vymění ledovou arénu za tu politickou, a to dokonce s podporou Miroslava Kalouska. Jak si povede v senátorském dresu?
Při hodnocení kroků vlády se často setkáváme s kritikou. Ale je vše, co vláda zatím dokázala, vysloveně špatně?
Generál Řehka zvažuje návrat povinné vojenské služby. Společně s tím však vyvstala zákonitě jedna otázka. Je dnešní generace vůbec připravena akceptovat takový nápad?
Učitel Jan Sládek z České Lípy ukazuje, že vzdělávání jde daleko za hranice skript a učebnic. Jeho přístup k ukrajinským dětem přináší životní lekci empatie a naděje.
Dialog by měl vést k porozumění, ale Jindřich Rajchl by zřejmě raději volil cestu násilí. Jaký vzkaz tak vysílá mladým, kteří se odváží mluvit?
Tak nějak už jsem si v našich končinách zvykl na to, že se politická scéna mění rychleji než počasí v dubnu, a já se nemohu ubránit pocitu, že jsme v této hře pouhými pěšáky.
Proč ta kritika při nepříznivých verdiktech a oslava nezávislosti soudů, když rozhodnutí padne v jeho prospěch. Jaký to může mít vliv na důvěru veřejnosti v právní stát?
Tak jsme se zase po krátké odmlce dočkali období, kdy politické sliby budou létat vzduchem s lehkostí podzimního listí. A volební průzkumy ukazují, že naše paměť je tenounká jako papír.