Příspěvky publikované v “Domácí”

Tak máme po americkém paktu o boji proti dezinformacím. Když se to loni slavnostně podepisovalo, tvářili se všichni jako že jsme právě vyhlásili válku zlým trollům z Petrohradu. O rok později? Zbývá nám akorát papír na památku a trapný pocit, že jsme byli rekvizitou v cizím politickém divadle.

Trumpova administrativa totiž přišla s jednoduchým receptem: všechno, co zavání „bojem proti dezinformacím“, je vlastně cenzura. A v jejich světě je svoboda slova tak posvátná, že radši nechají společnost utopit se v toxickém balastu, než aby někdo riskoval, že se dotkne něčího „práva lhát“.

Můžeme se tvářit, že je to tragédie. Jenže ruku na srdce – co ten pakt vlastně v praxi znamenal? Sdílení pár prezentací na ambasádě a hrdinské tiskovky, že jsme „na straně pravdy“. Upřímně, proti organizované ruské propagandě to bylo asi stejně účinné, jako kdybychom se snažili odhánět komáry transparentem.

A teď to Amerika vypověděla. Česko hraje uraženého partnera, ale zároveň se tváří, že o nic nejde. Takže? Vlastně nejde. Jediní, kdo si mnou ruce, jsou domácí populisté, kteří zase dostali do ruky kouzelnou větu: „Vidíte? I Američani říkají, že boj proti dezinformacím je cenzura.“

Co z toho plyne? Že pokud nechceme, aby se naše demokracie změnila v blábolící kroužek na Facebooku, musíme si tu imunitu proti lžím vybudovat sami. A hlavně férově: bez politických zaklínadel, bez dvojího metru. Jinak tu budeme navždy hrát absurdní hru „boj proti lži“, kde jediný vítěz je chaos.