Naopak, je nezbytná, protože takový krok by vedl k okamžitému konci její suverenity a povzbudilo by další agresi. Historické paralely ukazují, že ustupování agresorovi není řešení.
V poslední době často přemýšlím nad otázkou: je správné i nadále podporovat Ukrajinu? Pohled na utrpení lidí a devastaci, kterou způsobuje pokračující konflikt, mě vede k jednoznačné odpovědi, jednoznačně ano, je to správné. Když se totiž hlouběji ponoříte do analýzy celé situace, je jasné, že ustoupení nyní by znamenalo okamžitý konec Ukrajiny jako suverénního státu.
Historik Jiří Plachý pro Českou televizi poukázal na historický milník, že ustupování agresorovi nikdy nevede k míru. Má spíše opačný efekt. A to takový, že mi dodává odvahu a posiluje jeho přesvědčení, že násilí a nátlak jsou efektivními nástroji. Připomíná mi to Mnichovskou dohodu z roku 1938, která také nevedla k trvalému míru, ale naopak, vedla k další expanzi nacistického Německa, a nakonec k druhé světové válce. Stejnou situaci vidíme i dnes. Pokud by Evropa přestala podporovat Ukrajinu, dala by Rusku signál, že jeho agresivní politika je úspěšná.
Ukrajina se v současné době brání s pomocí západních zbraní, což jí přináší alespoň nějaké dílčí úspěchy a drží agresora na uzdě. Například použití moderní výzbroje přinutilo ruskou Černomořskou flotilu opustit Krym. Toto je jeden z mnoha významných strategických úspěchů, který ukazuje, že podpora Ukrajiny má smysl.
Z morálního hlediska je situace také jasná. Ukrajina byla napadena a její suverenita a územní celistvost jsou ohroženy. V takovém případě nelze v klidu přihlížet, jak je nezávislý stát okupován a jeho obyvatelé trpí. Pokud bychom nyní ustoupili, znamenalo by to, že se dobrovoně vzdáváme základních principů mezinárodních a lidských práv.
Ano, podpora Ukrajiny je nákladná. To popřít nelze. Evropské země čelí inflaci, energetické krizi a dalším ekonomickým problémům. Přesto je důležité vidět tuto podporu jako investici do dlouhodobé stability a bezpečnosti. Svým způsobem by jakési krátkodobé úspory nakonec dovedly k dlouhodobým problémům, které by byly mnohem nákladnější. Ekonomické náklady na obnovu zničené Evropy po další možné válce by byly neporovnatelně vyšší. To je myslím fakt, na který mnoho lidí zapomíná.
Iddeálním řešením jsou jistě mírová jednání. Ale jak lze jednat s agresorem, který není ochoten přijmout alespoň částečný kompromis? Rusko je otevřené jednáním pouze tehdy, pokud budou splněny jeho podmínky, což je zcela nepřijatelné. Jakýkoliv „kompromis“ na úkor Ukrajiny by nebyl skutečným mírem, ale kapitulací. Mírová jednání musí být vedena za rovných podmínek, kde nebude napadený stát nucen vzdát se svého území či suverenity.
Podpora Ukrajiny není jen otázkou solidarity, ale i strategické nezbytnosti. Musíme pokračovat v podpoře, abychom zajistili, že principy svobody a mezinárodního práva budou dodržovány a aby se Evropa nestala obětí dalšího konfliktu. To je totiž to, co si nikdo z nás zcela určitě nepřeje.
Zdroj: Česká televize a Institut pro studium války
Co je cennější? Svoboda nebo život? K čemu je takzvaná demokracie sirotkům a vdovám?
Svoboda. Samozřejmě!
K čemu je ti život, když tvoji ženu a děti někdo mučí v koncentráku, gulagu, převýchovném zařízení ? Když tvé těhotné přítelkyni skáče dozorce po břiše, aby potratila? A ty se na to můžeš jen dívat. Přečti si 1984 od Orwella.
to mluvíš o ukrajincích,banderovcích,fašistech v Polsku za válka a v roce 2014 na ukr vražděním,upalováním,znásilnovái rusu.
Proč tolik lidí uteklo z Ukrajiny již před začátkem války?
Protože věděli, že 150 000 po zuby ozbrojených orků si nepřišlo na hranice opékat buřty, ale nemilosrdně vraždit.