Tomáš Zdechovský si na sociální síti X nebral servítky a rovnou označil svého kolegu za vlastizrádce a bezpečnostní riziko pro naši republiku.
Komentář – Ondřej Dostál, hrdý nositel rudého praporu, se vypravil na oslavy Dne vítězství přímo do srdce Ruska. Nevím, co přesně ho k tomu vedlo, ale zřejmě to bude tím, že v Česku už komunismus vyšel na nějakou dobu z módy a oslavy s kyticí karafiátů pod českým památníkem Rudé armády už nemají ten správný šmrnc. Dostál se tedy rozhodl pro autentický zážitek přímo v srdci současné říše zla, protože kde jinde by měl člověk, který prý miluje diplomacii, slavit než v zemi, jež místo dialogu bombarduje ukrajinská města?
Samozřejmě, že reakce na sebe nenechaly dlouho čekat. Europoslanec Tomáš Zdechovský si na sociální síti X nebral servítky a rovnou označil svého kolegu za vlastizrádce a bezpečnostní riziko pro naši republiku. Připadá to někomu přitažené za vlasy, nebo přehnané? Tak to ani náhodou. Je to jediná adekvátní reakce na takhle absurdní situaci. Vždyť Dostál oslavuje porážku nacistického režimu v zemi, která momentálně připomíná ten hitlerovský režim víc, než by si Rusové asi chtěli připustit. Zřejmě ironie osudu.
No, a protože komunista nikdy nezklame, Dostál si rychle nasadil mučednickou masku a odpověděl Zdechovskému tak nějak pos vém a dle očekávání: „Já jsem zastáncem mírového řešení, které vyžaduje diplomacii. Zdechovský je ten, kdo chce Česko zatáhnout do války, do které sám bojovat nepůjde.“ Za tato slova čeká Dostál snad potlesk ve stoje? Takže Dostálova logika spočívá v tom, že když se kamarádí s diktátorem, který bombarduje města a vraždí civilisty, tak vlastně bojuje za mír? To je asi stejná logika, jako když u pojídání bůčku myslím na dietu.
Ale dobře, když už je řeč o diplomacii a míru, možná by nám mohl Dostál vysvětlit, jak jeho návštěva v Moskvě pomohla k míru na Ukrajině. Vždyť přece mohl klidně slavit Den vítězství tady doma v Česku. Vždyť i tady bojovali a umírali vojáci Rudé armády. Jenže to by asi nebylo dostatečně dramatické. Těžko by tak dal jasně najevo, na jaké straně dnes stojí. Tohle prostě nelze nazývat diplomacií. Tohle je jen laciná politická póza pro několik stovek stejně smýšlejících jedinců.
Samozřejmě, nikdo nezpochybňuje zásadní podíl Ruska na porážce nacismu ve druhé světové válce. Ale copak lze slavit historickou porážku jednoho diktátorského režimu s režimem, který se teď chová skoro stejně odporně? Putinovo Rusko dnes páchá zločiny, které nápadně připomínají ty, proti nimž před osmdesáti lety bojovali právě sovětští vojáci. Vraždy civilistů, znásilňování žen, a dokonce i únosy zcela bezbranných a nevinných dětí. Ano, přesně to je dnes Putinova realita, nikoliv produkt západní propagandy.
Komunisti jsou prostě komunisti. A evidetně se na tom nic nezmění, ani když se schovají za jakýkoli jiný politický subjekt. A je smutné, že v roce 2025 sledujeme tak absurdní divadlo, kdy český komunista jede slavit Den vítězství do země, která se vrátila k imperialistickým praktikám minulého století.
Jistě, Zdechovský není dokonalý a občas jeho rétorika vůči Dostálovi může někomu připadat přehnaná. Ale tentokrát má pravdu. Jediný, kdo tady momentálně hazarduje s bezpečností České republiky, je právě Dostál, jenž svou účastí na moskevských oslavách legitimizuje agresivní politiku Putinova režimu.
Možná věří, že právě on zachrání svět mírem a diplomacií. Pravděpodobně si také myslí, že je diplomat na úrovni Henryho Kissingera. Realita je však odlišná. Je jen pouhou a nedůležitou figurkou, která tančí podle kremelských not, kde se komunisti tváří, že válka je mír, okupace je osvobození, a agresor je vlastně oběť. Díky, Ondřeji, tvá logika je skutečně odzbrojující.
Zdroj: Sociální síť X
Buďte první! Přidejte komentář