Slovensko si zvolilo cestu, která vede k rozporům s Českem a možná i k částečné izolaci v rámci EU.
Slovenský premiér Fico tvrdí, že chce prosazovat vyváženou politiku vůči Rusku. Poslední kroky představitelů slovenské vlády však zahrály na politické struny, které zní poněkud falešně. Jak hluboko jsou však Slováci ochotni zajít ve své snaze odlišit se? A za jakou cenu?
Česko a Slovensko bylo vždy považováno za dva bratrské národy, kteří i po rozvodu v roce 1993 dokázali udržet nejen čilé vztahy, ale vzájemně se také podporovat. Přestože jsme šli každý svou cestou, naše kroky vedly často stejným směrem. Avšak nyní se zdá, že Slovensko volí trasu, která nás od tohoto společného směru odvrací. Je totiž možné, že zvolená cesta povede pouze k mezinárodní izolaci.
Vše to začalo postojem slovenského premiéra Roberta Fica k válce na Ukrajině, kdy se staví odmítavě k podpoře Kyjeva. Také setkání s ruským ministrem zahraničí Sergejem Lavrovem vyvolává otázky, kam vlastně směřuje slovenská zahraniční politika. Jenže ono to celé není jen o politice, ale také o hodnotách, které jsou pro mnohé Evropany zásadní. Vzájemná solidarita, svoboda a suverenita.
Tyto hodnoty jsou nyní zdánlivě obětovány na oltáři „vyvážené a suverénní“ zahraniční politiky, jak ji popisuje sám premiér Robert Fico. Jenže jaksi pozapomněl, že v tomto případě vyváženost mezi agresorem a obětí je poněkud falešná a suverenita země, která svými rozhodnutími sama sebe izoluje, je suverenitou ve stínu.
Vztahy mezi Bratislavou a Prahou, které byly kdysi příkladem dobré sousedské spolupráce, nyní procházejí zatěžkávací zkouškou. Zrušení neformálních setkání českého a slovenského kabinetu je znakem, že se v žádném případě nejedná o malicherné neshody. Jde o neshodu hlubokou a zcela zásadní. A co víc, slovenská politika směrem k Rusku otřásá samotným uspořádáním regionu, kde se Slovensko ocitá na opačné straně barikády než jeho tradiční partneři.
Zatímco český ministr pro evropské záležitosti vyzývá Slovensko, aby si ochranu svých jaderných reaktorů domluvilo u Putina, je třeba se ptát, zda nejde o znamení hlubší krize. Krize identity, krize hodnot demokratické společnosti a koneckonců, zda nejde o krizi vzájemné spolupráce. Slovensko si zvolilo svou vlastní stezku. Stezku, která může vést k izolaci, jak z hlediska diplomacie, tak i z hlediska společných evropských hodnot.
Je jasné, že Slovensko stojí na rozcestí, a volba jeho směru bude mít důsledky nejen pro samotné Slováky, ale i pro nás všechny. Doufejme, že není příliš pozdě na to, aby si to Slovensko dokázalo včas uvědomit.
Zdroj: Novinky.cz a Reflex.cz
Buďte první! Přidejte komentář