Medveděv vyhrožuje Haškovi. A někteří Češi mu ještě tleskají

Pokud se někdo směje ruským výhrůžkám, fandí Medveděvovi, pak je to výsměch a neúcta vůči našim hrdinům a vlastní důstojnosti.

Komentář – Dmitrij Medveděv, kremelský papoušek stojící ve stínu ruského prezidenta, se veřejně pustil do Dominika Haška. Hokejové legendy. Člověka, kterého většina národa po úspěchu v Naganu posílala dokonce na Hrad. Potom nechápu, co se s talo s částí národa, která si z celé této události kolem otevřených výhružek dělá srandu. Dokonce jsem zaregistroval i takové komentáře, které tomu zcela otevřeně fandí. A z toho je mi skutečně špatně.

Tohle se nedá jen tak přejít. Už jen proto, že výhrůžky smrtí míří přímo na občana České republiky. Také je třeba připomenotut, že to říká zástupce státu, který u nás provedl teroristický útok. Vrbětice totiž nelze považovat jen za nějaký nevinný incident, jak se to eufemisticky snaží někteří pořád nazývat. Zemřeli totiž při něm obyvatelé našeho státu. Jde zkrátka a dobře o oběti státního násilí. A teď, o pár let později, stejný stát vyhrožuje naší sportovní ikoně. A co na to část národa? Ta div nepukne smíchy.

Jenže já na tom nic vtipného neshledávám. Tohle je nebezpečný precedens. Rusko je velmoc s obrovským přesahem daleko za své hranice a s obrovskou chutí škodit. A pokud se někdo směje jejich výhrůžkám, fandí slovům politiků jako je právě Medveděv, pak je to výsměch a neúcta vůči našim hrdinům a vlastní důstojnosti.

Už jsem si zvykl, že lidé snadno a rychle zapomínají a snadno podléhají ruské propagandě, která dokola opakuje jen to, že vše na Západě je špatně. Pak je najednou z naší sportovní legendy provokatér a z ruského politika „sympaťák“. Nejlepší na tom je, že tito jedinci se ještě opovažují prohlašovat za vlastence. Jenže pokud někdo hájí slova Medveděva, tak není v žádném případě vlastenec, ale užitečný idiot.

V téhle špíně jsem ale rád za jednu věc. Že máme premiéra, který si nenechá diktovat morálku od trollů v komentářích. Petr Fiala pochopil, že s Ruskem není legrace. Nehraje si na siláka, ale v jedné věci má jasno. Postavit se zlu je státnická povinnost. A dělá to pokaždé, když je třeba. U Miroslavy Němcové, u Dominika Haška, kdykoli je třeba. A za to si zaslouží uznání. Protože mít předsedu vlády, který se v těhle chvílích nebojí říct zcela jasně, kdo je tu nepřítel, to rozhodně není samozřejmost.

Zdroj: iRozhlas.cz