Ten nepřijel do Česka žebrat. I tak někteří jeho návštěvu nazývají. Přijel jako představitel země, která čelí neospravedlnitelné agresi.
Komentář – Ukrajinský prezident přijel do Prahy. Sice trochu v rádoby utajovaném procesí, ale i tak to stačilo na to, aby se část českého internetu sesypala, jako by se s jeho příjezdem automaticky chystala mobilizace českého obyvatelstva.
Je fascinující, jak dokáže být státní návštěva, ačkoli jde o věc zcela rutinní a protokolární, pro některé lidi dostatečným důvodem k výbuchům vzteku a patosu. Když si pročtete totiž diskuze ke článkům, které informují o jeho programu, narazíte na již známé narativy. Co tady dělá? Kolik nás to zase bude stát? Ale především výkřiků ve stylu: „My máme svých problémů dost!“ Jako by přistání ukrajinského letadla na pražském letišti mělo automaticky znamenat to, že stát přestane s okamžitou platností vyplácet důchody.
Ale pojďme po pořádku. Volodymyr Zelenskyj přijel poděkovat za českou podporu, mluvit s prezidentem, premiérem a dalšími státními představiteli. Přijel diskutovat o tom, jak se Ukrajině daří v obraně proti ruské agresi a jaká případná pomoc by v tuto chvíli byla vítána. Jde o prezidenta země, která čelí neopodstatněné invazi. A i přesto se tady najde nemalý zástup lidí, kterým vadí, že ho vůbec někdo pustil přes naše hranice.
U těchto lidí je totiž hlavní problém to, že je to prezident ukrajinský. Pro část populace je totiž cokoli spojeného s Ukrajnou součást jakési diagnózy. A bohatě jim ke zvýšení tlau stačilo to, že vystoupil z letadla. Jde o stejné lidi, kteří všude vidí a nenávidí všechny ty sluníčkáře, případně zrádce národa, ukrofašisty, a v pozadí číhajícího Sorose. A já se vsadím, že ještě do nedávna ani nevěděli, kde přesně leží Doněck, ale s naprostou jistotou analyzují geopolitiku východní Evropy a vypočítávají, kolik jaderných hlavic má Rusko nasměrovaných na Prahu. A za to můžeme děkovat právě Zelenskému.
Zajímalo by mě, zda by u nich nastala stejná reakce, kdyby účelem státní návštěvy byl Vladimir Putin. Psali by ti samí lidé do diskusí: „A co tady ten Rusák dělá? Kdo to bude platit?“ Anebo by mu ještě šli na letiště zamávat rudou vlajkou se srpem a kladivem na uvítanou?
Nejzajímavější na tom všem je, že tito křiklouni se zároveň rádi stylizují do role historických pamětníků. Na Facebooku nazepomenou při jakékoli příležitosti vzpomenout na to, jak nás Západ zradil v Mnichově. Jak jsme tehdy zůstali sami a jak je třeba se poučit. Jenže když teď někdo jiný čelí agresi a žádá nás, abychom byli na té správné straně dějin, tak se najednou otočíme zády a řekneme, že si to má vyřešit sám. Solidarita je krásná věc, jenže jen do chvíle, kdy se nás to přímo netýká.
Nikdo netvrdí, že máme Ukrajině slepě tleskat. Můžeme diskutovat o výši pomoci, o podmínkách, o způsobech. Ale buďme fér. Jestli něco opravdu ohrožuje naši suverenitu, tak to není návštěva ukrajinského prezidenta, ale tupost, se kterou někteří z nás reagují na jakýkoliv pokus být solidární, statečný a srozumitelný ve světě, který se mění rychleji než jejich status na Facebooku.
Zelenskyj nepřijel žebrat. I tak někteří jeho návštěvu nazývají. Přijel jako představitel země, která čelí neospravedlnitelné agresi, a která by bez podpory dávno přestala existovat. Pokud to někoho dráždí, možná by se měl jen více zamyslet nad tím, proč. A jestli se náhodou nebojí víc toho, že někdo skutečně bojuje za svobodu a nepřijel sem kvůli tomu, aby na chvíli omezil dopravu v Praze.
Zdroj: Novinky.cz
Buďte první! Přidejte komentář