Rajchl evidetně žije v nějaké zvláštní realitě, kde Ukrajina není obětí, ale útočníkem. V jeho projevech to totiž vypadá, že vina za válku neleží na Kremlu, ale výhradně na Kyjevu.
Komentář – Jindřich Rajchl si zjevně řekl, že je čas znovu o sobě dát vědět, nebo je třeba se alespoň nějakým způsobem vyjádřit k návštěvě ukrajinského prezidenta. A tak prohlásil, že Volodymyr Zelenskyj je válečný zločinec, který patří před tribunál v Haagu. Pokud máte pocit, že čtete špatně, tak nečtete. Neřekl to o Putinovi, který už třetím rokem sype bomby na ukrajinská města a civilisty. Podle jeho vidění světa to nebyl Putin, který rozpoutal agresi, jakou Evropa nezažila od druhé světové války. Podle Rajchla je hlavní hrozbou pro světový mír muž, který brání vlastní zemi.
Rajchl evidetně žije v nějaké zvláštní realitě, kde Ukrajina není obětí, ale útočníkem. Nebo snad existuje paralelní realita, kde ruská vojska nevstoupila na cizí území a například masakr v Buče byl zinscenované divadlo pro novináře? V Rajchlových projevech to totiž vypadá, že vina za válku neleží na Kremlu, ale výhradně na Kyjevu. A pokud snad někdo čekal, že se Rajchl alespoň slovem otře o Putinovy válečné zločiny, pak nepochopil základní pravidla jeho vlastní slovní hry.
Rajchl totiž moc dobře ví, že jeho publikum nechce slyšet o ruských zločinech. Oni chtějí slyšet, že právě Zelenskyj je ten zlý diktátor, že Západ je prohnilý, a jak je všechno vlastně jinak, než tvrdí „mainstreamová média“. Kdyby Rajchl jen na chvíli vybočil z této linky, dezinfo scéna by ho okamžitě semlela. Takže je třeba kopat za Rusko za každou cenu, nadávat na Ukrajinu a doufat, že to přinese dostaek hlasů, aby si zajistil teplé místečko ve Sněmovně.
A co na tom, že to celé nedává smysl? Že člověk, který brání vlastní města před ruskými raketami, není válečný zločinec, ale zoufalý obránce? Že sprostota a útočný jazyk nejsou „projevem odvahy“, ale jen prázdnou snahou o zviditelnění? Pro Rajchla jsou to jen detaily. On potřebuje získat alespoň nějaké hlasy. Nemusí jich být moc. Stačí jen tolik, aby měl své místo jisté. Takové, které mu zaručí nemalý a pravidelný přjem. Vlastně takový styl Tomia Okamury. A tak potřebuje provokovat. Potřebuje být ten, kdo řekne to, co se „jiní bojí říct“. Bez ohledu na to, jestli je to pravda, nebo absolutní nesmysl.
Ve finále tak sledujeme smutnou podívanou. Rádoby politik, který místo toho, aby hájil zájmy své země, leze do přízně Ficovi, Orbánovi a ruskému narativu. Rajchl ví, co dělá. Ví, komu slouží. A ví, že když už nemůže nabídnout slušnost, nabídne aspoň sprostotu. Protože ta se dneska prodává docela dobře.
Zdroj: Sociální síť X
Buďte první! Přidejte komentář