Premiér Petr Fiala včera promluvil k národu a mimo jiné zmínil, že bude nutné zvýšit výdaje na obranu na 3 % HDP. Jenže kdy a není to málo? Na co vlastně čekáme?
Komentář – Vzhledem k tomu, jak se svět aktuálně vyvíjí, bychom tuto hranici měli dosáhnout co nejdříve. Na čekání už jednoduše není čas. Nebo snad má někdo pocit, že si můžeme dovolit ten luxus váhat a vážit svá rozhodnutí podle toho, zda nejsou za rohem volby?
Premiér Petr Fiala včera sice pronesl důležitý projev, ale byl to projev poněkud alibistického rázu. Hovořil o mezinárodní situaci, o hrozbách, kterým čelíme, a také o tom, že v následujících letech bude nutné zvýšit výdaje na obranu na 3 % HDP. Jenže s tím vyvstávají ony dvě zásadní otázky? Zaprvé, jestli to není málo, vzhledem k situaci ve světě a co si mám představit pod horizontem několika let? Pět, deset, nebo taky nikdy?
Svět se vyvíjí poněkud nepředvídatelným směrem, a pokud si to ještě někdo neuvědomil, tak možná nastal ten správný čas k procitnutí. Ruská agrese na Ukrajině, stále rostoucí napětí mezi Evropou a Ruskem, nestabilita na Blízkém východě – to vše jsou faktory, které ukazují, že už nemáme komfort žít v iluzi, že se nás obranné otázky netýkají. Samozřejmě zatím nečelíme přímému vojenskému ohrožení, ale ona se dnes válka neodehrává tak, jak ji známe z dřívějších dob. Dávno se válka nevede jen na bojišti. Takže ano, plán zvýšit výdaje na obranu na 3 % HDP je jistě krok správným směrem, ale měl by být realizován okamžitě, ne za několik let.
Stačí se podívat na Polsko. Tamní vláda bere obranu své země naprosto vážně a nečeká na ideální ekonomickou situaci nebo schválení rozpočtu v nějakém vzdáleném horizontu. Připravují se hned. Historické zkušenosti je naučily, že slabost se nevyplácí, a díky tomu mají dnes podporu veřejnosti pro masivní investice do armády. U nás se však stále najdou tací, kteří si myslí, že nebezpečí nám nehrozí, že se nic neděje, že nás se to netýká. A pak jsou tu ti, kteří by raději celou debatu o obraně přehlušili populistickými hesly o tom, jak bychom za ty peníze mohli raději opravit silnice nebo navýšit důchody. Jenže k čemu nám budou nové silnice, když nebudeme mít bezpečný stát?
Z Fialova projevu bylo cítit jistý alibismus. Ví moc dobře, že obrana by měla být v tuto chvíli naší prioritou, ale zároveň si uvědomuje, že se blíží volby, a nechce riskovat další propad preferencí. Zřejmě i proto volí kompromis – slib, že je třeba s tím něco udělat, ale ne hned. Až někdy v budoucnu, protože neví, jestli u toho ještě vlastně bude. Jenže realita je neúprosná a neptá se na to, kdo zrovna otáčí politickým kormidlem. Pokud nás má historie něco naučit, tak to, že kdo se nepřipraví včas, na toho dopadne krutá rána osudu.
Potřebujeme jasnou strategii a odvahu jednat teď, ne až za několik let. Věřím, že většina lidí v této zemi chce žít ve svobodném a bezpečném státě. Jenže bez moderní armády a silné obrany to jednoduše nepůjde. A vláda by to měla přestat přehlížet a začít jednat dřív, než bude pozdě. Ještě nějaký čas máme, ale nikdo neví, kolik přesně nám ho zbývá.
Zdroj: Seznam Zprávy
Buďte první! Přidejte komentář