Třicet let samostatnosti České republiky. Jubileum plné radosti, nostalgie a vrásek. Od bezpečnostních výzev až po politickou scénu, se podívejme na naši třicetiletou cestu s lehkým humorem.
30 let České republiky – Ach, jak rychle letí ten čas, zvlášť když se stárneme. Jako by to bylo včera, když jsme se rozloučili s Československem a začali si zvykat na nový koncept – samostatné Česko. A teď jsme tady, s třiceti svíčkami na dortu nezávislosti, a každý z nás, kdo prožil ten okamžik před třemi desetiletími, se zamýšlí nad tím, kam jsme vlastně došli. Ostatně, kdo by nebyl zvědavý?
Začněme u samotného vrcholu – premiér Petr Fiala. Při oslavách třicetiletého výročí vzniku naší malé země se rozhodl pohovořit o úspěších, které jsme dosáhli od našeho odtržení od Slovenska. Fiala měl pravdu, když řekl: „Vybudovali jsme tržní ekonomiku, náš stát ukotvili v západních organizacích“. Také je pravda, že jsme v posledních třiceti letech toho hodně dokázali. Ale s lehkým úsměvem na rtech bychom mohli dodat, že to byl spíš náš nucený skok do chladné vody než plánované a promyšlené úsilí. Ale hej, takový je život, ne?
Náš prezident Petr Pavel pak dodal, že náš příklon k západní kultuře není jen otázkou ekonomické prosperity a bezpečnosti, ale i hodnot. Ačkoli jeho slova zněla krásně a představovala jasné ideály, koho by nepřekvapilo, když by se po vyhlášení těchto hodnot neobjevila na politickém obzoru nějaká nová kauzička. Také bychom mohli dodat, že západní hodnoty jsou skvělé, pokud jsou implementovány správným způsobem a nepůsobí jako další dekorace na politické scéně.
Karel Řehka, náčelník generálního štábu Armády České republiky, nás pak všechny vrátil zpět na zem tím, když připomněl naše místo ve světě a bezpečnostní výzvy, kterým čelíme, zejména s ohledem na válku na Ukrajině. To byl docela pěkný kontrast s našimi třicátými narozeninami. Bezpečnostní výzvy jsou jako těch pár vrásek, kterých si všimnete, když se díváte do zrcadla a uvědomíte si, že jste zase o něco starší. Ale stejně jako vrásky nám ukazují, kde jsme se nejvíc usmívali, tak i naše bezpečnostní výzvy nám ukazují, kde jsme nejvíc vyzráli jako národ. Ať už se nám to líbí, nebo ne, je to součástí toho, kým jsme.
Všechno dohromady, naše třicáté narozeniny byly jako velká rodinná sešlost. Byla zde spousta připomínek na naši minulost, nějaké toužebné pohledy do budoucnosti a samozřejmě, jako na každé dobré oslavě, byla zde i ta zvláštní směsice nostalgické radosti a lehké melancholie. Ale co bychom mohli očekávat? Jsme přece Češi. Bez našeho zvláštního smyslu pro humor a sebereflexi by to nebylo totéž.
Každopádně, ať už jste naše třicáté narozeniny oslavili jakkoli, jedno je jisté – Česká republika je tady, a s největší pravděpodobností tu zůstane. Takže vzhůru do dalších třiceti let. Ať už nám přinesou následující léta cokoli, jedno je jisté, my to vždycky nějak s tím úsměvem a dobrým českým pivem zvládneme.
Buďte první! Přidejte komentář