Dialog by měl vést k porozumění, ale Jindřich Rajchl by zřejmě raději volil cestu násilí. Jaký vzkaz tak vysílá mladým, kteří se odváží mluvit?
Je zvláštním paradoxem, že právě ve zkratce hnutí PRO je písmeno R je prezentováno jako respekt. Jenže Jindřich Rajchl si zřejmě neuvědomuje, že respekt se nedá vybojovat jen násilím.
Údajně žijeme v éře, kdy názory a svoboda slova mají mít zelenou. I přesto se však setkáváme se situacemi, které nás přesvědčují o opaku. Příběh, kdy mladý muž čelí v tváří tvář archaickým metodám „výchovy“ nejen samotného Jindřicha Rajchla, otevírá debatu o respektu, strachu a demokracii. Kam nás však Rajchlovi „metody“ můžou dovést?
Postupně, krůček za krůčkem, se nám daří ze společnosti odstraňovat prach zastaralých norem a zažitých předsudků. I přesto se však mezi námi najdou jedinci, pro které je minulost nejen inspirací, ale i vzorem, který je třeba následovat. Takovým příkladem je příběh, ve kterém se Jindřich Rajchl postavil do role nejen ochránce tradičních hodnot, ale především představitele, který se domnívá, že respekt a úcta jsou plody, jež dozrávají pouze pod údery biče.
Jindřich Rajchl a jeho příznivci jsou přesně ten typ lidí, co si myslí, že si můžou dovolit vše, co odpovídá jejich názorovému pohledu na svět. Žijí ve světě, kde slova jako „Nesouhlasím s tebou,“ berou jako válečné prohlášení. V takovém případě by Rajchl raději volil cestu, kde by se názorové duely řešily v boxerském ringu.
Možná, že Rajchl jen nepochopil, že doba, kdy se mladí lidé museli strachem třást před vyjádřením svého názoru, je dávno za námi. Mladí nejenže mají svůj vlastní názor, ale mají také odvahu jej vyjádřit. Co je ale ještě důležitější, umí rozlišit respekt od strachu. A ano, možná si někdo myslí, že jediný způsob, jak si vynutit úctu, je fyzická převaha. Ale to je asi tak efektivní, jako pokoušet se uhasit požár benzínem.
V Rajchlově světě se zdá, že nejlepší cesta k srdci demokracie vede přes pěsti. Jak poetické. Jenže demokracie není založená na strachu, ale na vzájemném respektu a porozumění. Myslím si, že je na čase, aby se k rozhodovacím stolům dostali ti, kteří jsou nejen nezatíženi komunistickou minulostí, ale kteří také chápou, že silou se dá možná vybojovat pozornost, ale nikoli respekt.
Pak budeme konečně žít ve světě, kde mladí dokazují, že jim není lhostejný směr, kterým se ubírá naše společnost. To vše však za pomoci dialogu a pochopení. Pokrok rozhodně neznamená to, že se vrátíme zpět k metodám, které byly dávno zavrhnuty.
Zdroj: Sociální síť X
Kalousek dal mladíkovi co měl jiné názory pár facek byl takovými pisálky vychvalován.Tenhle pisálek píše na objednání strany a vlády.Je to hnus velebnosti mít takové pisálky.
Naprostý souhlas. Každý kdo měl za Husáka svůj názor byl nepřítel socialismu a míru. Dnes tomu říkají dezinformace. Soudruh Kalousek dal mladíkovi pár facen ale mladíka musela držet ochranka. Tento můj názor neprojde cenzorem a nebude otištěn.