Místopředseda hnutí ANO vyzývá vládu k žádosti o vyslovení důvěry, aby tím podle něj demonstrovala politickou kulturu. Jenže kázání o politické kultuře od člověka, který tančil s kytarou na řečnickém pultu, působí spíš jako špatný vtip.
Komentář – Radek Vondráček se v rozhovoru pro Český rozhlas nechal slyšet, že by Poslanecká sněmovna měla požádat o vyslovení důvěry, protože je to prý otázka politické kultury. Je úsměvné, když o politické kultuře mluví zrovna někdo z hnutí ANO – a konkrétně člověk, který „proslavil“ sněmovní sál svou estrádou s kytarou na řečnickém pultíku. Není to zrovna důstojné vystoupení, které by si zasloužilo příkladné hodnocení z hlediska politické kultury.
Asi každý si všiml, že politická kultura v české politice dostala za poslední roky opravdu zabrat. Netvrdím, že je to vina jen hnutí ANO, protože na tomto stavu mají podíl všechny strany, které se v politice pohybují. Je ovšem pravda, že právě ANO mělo na tomto úpadku obrovský podíl, protože její styl komunikace s politickými protivníky přispěl ke zhoršení úrovně politického dialogu. A teď najednou přichází Radek Vondráček s morálním apelem na politickou kulturu? To má být vtip?
O co vlastně Radku Vondráčkovi jde? Je zcela evidentní, že se pokouší využít aktuálního stavu vládní koalice. Ta totiž není zrovna v nejlepší kondici a představa, že by sněmovna opětovně hlasovala o vyslovení důvěry, není pro opozici nepřitažlivá. Možná cítí šanci zasít do vládních řad ještě více pochybností a rozkolů. Zkrátka, když nemohou vyvolat hlasování o nedůvěře vlády, zkouší tlačit na to, aby si vládní koalice sama testovala, jestli je stále schopná jednotného postupu. A pokud ne, mají šanci se co nejdříve vrátit k moci.
Opozičnímu hnutí ANO se dá těžko vyčítat, že se snaží využít příležitosti, aby dostalo vládu do nepříjemné situace. Aktuálně je na tom kabinet Petra Fialy tak, že se i uvnitř koalice objevují třecí plochy, které hrozí destabilizací. ANO tak cítí, že je vláda oslabena, a zkouší tuto situaci maximálně využít.
Ovšem pak nechápu, proč se opozice brání tomu, aby sama vyvolala hlasování o nedůvěře. Co jim v tom brání? Na mě to působí dojmem, že ani opozice se sama necítí být dostatečně silná na to, aby si zajistila potřebný počet hlasů pro vyslovení nedůvěry. Hlasování o vyslovení důvěry je totiž v tomto případě zcela odlišné. Pokud by se jednalo o hlasování o nedůvěře, je to opozice, která musí zajistit, aby získala 101 hlasů, které by vládě nedůvěru vyslovily. A to už zase tak pohodlné není.
Největší opoziční hnutí ANO si zřejmě není jisté ani podporou ostatních opozičních stran, natož aby riskovalo neúspěch v podobě neprosazení vyslovení nedůvěry. Tím by totiž celé toto opoziční divadlo přišlo vniveč. Z pohledu opozice je tedy mnohem pohodlnější zkoušet, co vydrží nervy vládní koalice. Uvidíme, zda vláda vydrží tento tlak, nebo se projeví trhliny, které opozici poskytnou tolik očekávanou šanci.
Není to ale právě projev politické nekultury, když se veškerá snaha opozice zaměřuje na znevážení vlády, aniž by nabízela jakékoliv skutečné alternativy? Jistě, vláda si prochází jistou krizí, ale ne politickou – tou krizí je obecná nedůvěra občanů v politické představitele. A onu nedůvěru bohužel současné divadlo spíše prohlubuje.
Zdroj: Český rozhlas Plus a Seznam Zprávy
Buďte první! Přidejte komentář