Oslavy 17. listopadu přinesly opět konfrontace kolem ukrajinské vlajky visící na budově Národního muzea. Některým lidem tato vlajka nedá spát a berou ji dokonce jako symbol ponížení českého národa.
Komentář – Během oslav 17. listopadu se opět sešlo několik jedinců, kteří neznají jiné téma než obviňování Ukrajiny za jejich vlastní problémy. A opět se terčem jejich frustrace stala ukrajinská vlajka na budově Národního muzea, která by měla být okamžitě stržena, protože podle nich symbolizuje „brutální ponížení“ českého národa. Opravdu? Ukrajinská vlajka – brutální ponížení?
Mohl by mi tedy někdo erudovaný vysvětlit, jak konkrétně mě osobně tahle vlajka ponižuje, protože já se nijak ponížen necítím. Možná mi něco uniká, ale vážně mi přijde mnohem ponižující spíše to, jak se někteří lidé chovají a jaké nesmysly jsou ochotni veřejně vykřikovat.
Jedním z řečníků během demonstrace prohlásil, že ta vlajka symbolizuje „brutální ponižení českého národa.“ A tak se ptám – jaké ponížení přesně pociťujeme? Cítíme se snad poníženi tím, že se naše země rozhodla stát na straně někoho, kdo bojuje za svou svobodu? Mně to spíš připadá jako důvod k hrdosti, ne? Ano, je to vlajka jiné země, ale ta země čelí agresi a naši podporu potřebuje.
Jako symbol solidarity mi to přijde naprosto přirozené, a pokud je něco, co by mě skutečně ponižovalo, tak by to byla představa, že bychom se ke všemu otočili zády. Dělali, že se nás to vlastně netýká. To by bylo v mých očích skutečné ponížení. Skutečné ponížení by přišlo, kdyby Západ mlčel, když Rusko napadlo sousední stát. Kdybychom se rozhodli nečinně přihlížet, možná bychom brzy viděli ruské tanky opět projíždět Prahou. A to je ponížení, které bych nerad zažil.
Je fascinující, jak snadno někteří lidé přehlédnou realitu a místo toho se chytí nějakého symbolu, aby měli proti čemu bojovat. Ukrajinská vlajka na budově Národního muzea je pro ně tou „osudovou urážkou“, tím kamenem úrazu, který způsobuje jejich vlastní problémy. Jenže realita je jiná. Nejsou to ukrajinské barvy na muzeu, které ovlivňují jejich životy. Není to žlutá a modrá barva, co způsobuje drahotu, co zavírá jejich podniky, co jim komplikuje životy. Je to jen symbol, který se jim nelíbí, protože je jednodušší obviňovat vlajku než přemýšlet nad skutečnými důvody svých problémů.
Všichni ti, kteří se cítí „poníženi“ ukrajinskou vlajkou, by se možná měli zamyslet, co vlastně ponížení znamená. Je ponížení, že pomáháme slabšímu? Je ponížení, že stojíme na straně těch, kteří se brání? Já si to rozhodně nemyslím. Podle mě je to právě naopak. Dokazuje to, že jsme silní, že máme hodnoty, a že víme, na které straně chceme stát.
Místo toho, aby se tito lidé zaměřovali na to, co je opravdu trápí – drahota, rostoucí ceny, nejistota – raději se upínají k vlajce jako symbolu všeho zlého. Je to smutný obraz dnešní doby, kdy hledáme jednoduché viníky a jednoduché odpovědi na složité otázky. Ale solidarita, pomoc a podpora slabšímu by nikdy neměly být tím, co nás ponižuje. Právě naopak – měly by být tím, co nás činí lepšími.
Zdroj: Sociální síť X
Buďte první! Přidejte komentář