Bývalý prezident Václav Klaus se znovu nechal slyšet. Jeho útoky na Danuši Nerudovou a neustálá potřeba být v centru pozornosti naznačují, že se z něj stal zapšklý starý muž, který se nedokáže vzdát zájmu médií.
Komentář – Jenže se už nejedná o renomovaná média, která evidentně pochopila, že jim nemá již co říct. Zřejmě z toho důvodu se uchyluje k poskytnutí rozhovoru pro „alternativní média“, jako jsou Parlamentní listy. No budiž mu to přáno. Chápu, že se na stará kolena člověk nechce dobrovolně vzdát zašlé slávy.
Byly totiž doby, kdy slova Václava Klause rezonovala celou zemí, a mnozí mu přikládali váhu státnického moudra. Dnes je to však spíše smutná podívaná. Klausova aktuální rétorika a jeho neúnavné útoky na Danuši Nerudovou jen dokazují, že v Česku již není moc médií, které by mu poskytly platformu pro jeho dávno vyčpělá moudra.
V rozhovoru právě pro Parlamentní listy se Klaus opřel do kandidátky do Evropského parlamentu Danuše Nerudové, přičemž ji srovnal s novým politickým objevem Filipem Turkem. Toho naopak považuje za jistý svěží vítr.
Nerudová je pro něj reprezentantkou „ženské dominance“, proti které je třeba bojovat. To, že si Klaus vybral za svůj cíl právě bývalou prezidentskou kandidátku není náhoda. Ženy v politice pro něj zřejmě představují něco cizorodého a nežádoucího, co je třeba systematicky potírat. Jakoby se bývalá hlava státu zasekla názorově v minulém století.
Je však nutno podotknout, že Klausovy poznámky nejsou ničím novým. Po celou svou kariéru se vymezoval proti progresivním hodnotám a nyní se zdá, že jeho jediným cílem je udržet si pozornost médií, ať už tím, že kritizuje Green Deal, nebo bije na poplach před evropskou integrací. Jeho neustálé lpění na minulosti a neschopnost přizpůsobit se současné politické realitě je svým způsobem komická.
Bývalý prezident se ta stává staříkem, který se odmítá smířit s tím, že jeho éra již skončila. Klausovy útoky na ženy angažující se v politice jsou jen dalším důkazem jeho zapšklosti. Díky tomu jsme tak svědky pouhých nostalgických povzdechů a prezentování teorií, které si mnohdy nezavdají s těmi konspiračními.
Příkladem nám budiž jeho postoj během covidové pandemie, kdy se stavěl odmítavě k nošení roušek a očkování. Názor zřejmě změnil až poté, co se Covidem sám nakazil a potýkal se s nelehkým průběhem tohoto onemocnění.
Nebylo by na škodu, kdyby se Václav Klaus konečně smířil s tím, že jeho sláva již dávno pominula. Možná že i jemu samotnému by prospělo, kdyby místo neustálého hledání chyb u druhých, možná zkusil naopak najít něco pozitivního na dnešním světě.
Obávám se totiž, že v Česku je čím dál tím méně lidí, kteří jsou ochotni věnovat pozornost člověku, který zůstává uvězněn v minulosti a jehož jediným cílem je neustále se snažit stahovat pozornost na sebe.
Zdroj: Parlamentní listy a Lidovky.cz
pisatel je pravděpodobně vykleštěnec z Novotného chléva.