Rusko se v roli oběti pokouší přeorientovat globální pohled na válku, kterou sám zahájil. Jak je to možné?
Koho by napadlo, že něco tak velkého a silného, jako je Rusko, se může cítit být ohroženo? A přece! Ať už to chápete nebo ne, Rusko, se zraněnou duší, se obrací na Radu bezpečnosti OSN a stěžuje si na dodávky západních zbraní Ukrajině.
Abychom si udělali jasnou představu o celé této fázi tragikomické hry, představme si na chvíli Rusko jako medvěda. Velký, hrozivý medvěd, majestátní a suverénní procházející se neohroženě lesem. A teď si představme, že tento medvěd se vydal do králíkárny a napadl nebohého králíka, který je menší, slabší a méně připravený na konfrontaci. Tento králík (v našem případě Ukrajina) začne bránit svou zem, svůj domov, svůj život, stejně jako kdokoli jiný.
Představme si, že tento medvěd, poté, co utrpěl pár kousanců a škrábanců, vyběhne z králíkárny a začne naříkat bolestí. Tentýž medvěd, který bez váhání zaútočil na nevinného králíka, nyní pláče a stěžuje si na zranění, která mu způsobil ten malý tvor.
To je přesně to, co se teď děje v politické aréně. Rusko, obrovská a silná země s jednou z nejmocnějších armád na světě, se snaží tvářit jako oběť. A oběť čeho? Zbraní dodávaných Západem na Ukrajinu.
Ovšem kdo je zde skutečnou obětí? Ukrajina, země, která trpí v důsledku ruské agrese, je ta, která je skutečně ublížená. Rusko se ovšem odhodlalo překroutit celou tuto situaci a přesvědčit svět, že je obětí toho, co se děje.
Je to jako kdyby bankovní lupič vyhrožoval soudci, že pokud bude odsouzen, bude to narušování jeho práv. Nebo jako kdyby si vlk stěžoval, že beránek má příliš ostré rohy. Zní to absurdně? Ovšem že ano.
Rusko je země, která se bez obav pustila do konfliktu s Ukrajinou, a nyní se diví, proč je na něj svět tak tvrdý.
Je pravda, že vojenská pomoc ze Západu významně pomáhá Ukrajině čelit ruské agresi. Ale to je právě to, co by se mělo stát, když silný útočí na slabého. Ostatní se postaví na stranu slabšího, protože tak by to prostě mělo být. Rusko se však zdá být překvapeno tímto vývojem a neví, jak reagovat.
A tak Rusko, předstírající se jako oběť, se uchýlí k Organizaci spojených národů a stěžuje si na dodávky západních zbraní na Ukrajinu. Zřejmě pod dojmem, že OSN bude mít soucit s tímto „ublíženým“ medvědem. Naštěstí všichni víme, kdo je skutečnou obětí v tomto příběhu.
Ovšem nedá mi to se nepozastavit nad jednou věcí, která je možná ještě absurdnější než samotné Rusko, které si hraje na ublíženého: Rusko má stále své místo v Radě bezpečnosti OSN. Ano, čtete správně. Země, která bez ostychu narušila mezinárodní právo a vede agresivní válku proti sousední zemi, je stále členem organizace, která je zasvěcená zachování míru a bezpečnosti na celém světě.
Jaký paradox! Je to jako kdyby se vlk stal hlídačem ovcí. To, že Rusko je stále považováno za důvěryhodného hráče v mezinárodní politice, je skutečně zarážející.
A co je možná ještě zarážející, je skutečnost, že OSN je stále ochotná vést dialog s Ruskem. Jak je to možné? Jak může organizace, která byla založena na ideálech míru a spravedlnosti, udržovat vazby se zemí, která tyto ideály tak otevřeně nerespektuje?
Možná je to proto, že OSN je více než jen platformou pro spravedlnost. Je to také platforma pro dialog a diskusi, dokonce i s těmi, kteří se odchýlili od cesty spravedlnosti. Nebo možná je to proto, že politika je složitá a komplikovaná a někdy se musíme vyrovnat s realitou, která je méně než ideální.
A tak si říkám, zda se smát, nebo plakat nad tímto tragikomickým obratem velkého Ruska. Možná obojí. Protože, i když je situace směšná, je zároveň i smutná. Je smutné vidět, jak země, která by mohla být světovým lídrem, se snaží převést vinu na někoho jiného, místo aby přijala svou vlastní odpovědnost. Ale může to být i příležitost. Příležitost pro Rusko, a zároveň pro nás všechny, abychom se zastavili a přehodnotili, co děláme a proč to děláme.
Stále musíme mít na paměti, když sledujeme tuto politickou frašku, že v některých případech je medvěd, který pláče, pouze medvěd, který si nechce přiznat, že se stal tím, co se vždy snažil předstírat, že není: agresorem, který nemá odvahu přijmout následky svých činů.
Zdroj: Novinky.cz
Buďte první! Přidejte komentář