Předvolební debaty bývají často přehlídkou velkých slov a ještě větších slibů. Tentokrát však Kateřina Konečná, kandidátka do Evropského parlamentu, překonala sama sebe.
Ta s hrdostí oznámila, že by byla pro, abychom zastavili veškeré válečné konflikty, které podporujeme. Přiznám se, že v tu chvíli jsem se musel ujistit, že sedím pevně ve svém houpacím křesle. Pokud by to totiž dokázala, má můj hlas téměř jistý a nejen to – rovnou se zasadím o to, aby jí neutekla nominace na Nobelovu cenu za mír.
Nicméně, zatímco jsem se zasněně díval do prázdna a představoval si svět bez válek, ozval se realistický hlas v mé hlavě, který imaginárně promlouval k této političce. „Opravdu si myslíš, že Putin přestane se svou agresivní politikou na Ukrajině ve chvíli, kdy nějaká Kateřina Konečná bouchne do stolu?“ Ano, ta otázka zní přesně tak absurdně, jak ji čtete.
Konečná by mohla svůj plán zkusit zrealizovat a svolat světové vůdce ke kulatému stolu. Jistě by je s vážnou tváří vyzvala k okamžitému ukončení všech konfliktů. V její představě světa by se zřejmě ruský prezident Putin zastavil uprostřed své plánovací schůzky s generály, Kim Čong-un by odložil svou oblíbenou hračku v podobě jaderného kufříku, a všichni by v jednom souzvuku prohlásili: „Ale ano, Kateřino, máš pravdu, co jsme si to jen dovolili“?
Je hezké mít sny a ideály, ale realita je poněkud drsnější. Pokud bychom žili v pohádce, kde každý mocný člověk okamžitě změní své chování při první výzvě k míru, možná by poslankyně Evropského parlamentu skutečně měla šanci na Nobelovu cenu. Ale svět není řízen pohádkovými zákony, a jak všichni víme, ani zdaleka nefunguje na principu, že někdo vysloví své přání.
Navíc i kdyby se nějakým zázrakem podařilo zastavit všechny konflikty, co bychom dělali s těmi, které budou následovat? Konečná by musela být v permanentní pohotovosti. Možná by pak konečně pochopila, že světový mír se nevyjednává v předvolebních debatách, ale je výsledkem dlouhých a komplikovaných procesů, které zahrnují diplomacii, kompromisy a hlavně realismus.
Velmi rád bych věřil, že stačí jediné bouchnutí do stolu a všechny války se stanou minulostí. Raději však zůstanu pevně nohama na zemi. Pokud bych totiž z nějakého neznámého důvodu uvěřil, že Kateřina Konečná je něčeho podobného schopná, měla by můj hlas jistý. Jenže si nemyslím, že by Putin nebo kterýkoliv jiný diktátor změnil své chování kvůli jednomu politickému prohlášení, byť by bylo sebevědomější a hlasitější.
Sliby jsou hezké, ale činy mluví hlasitěji. Až Konečná předvede, že dokáže zázraky, rád ji podpořím. Do té doby však zůstanu skeptikem, který bude doufat, že se ve světě objeví někdo jiný, kdo najde skutečnou cestu k míru.
Zdroj: Předvolební debata na ČT24.cz
Buďte první! Přidejte komentář