Rozhodnutí poskytnout Českému hokejovému svazu dotaci 200 milionů korun na organizaci mistrovství světa v hokeji vyvolává otázky ohledně spravedlnosti dotací.
Komentář – Když se na to totiž podívám selským rozumem, jedná se o jasný příklad rozpočtově nezodpovědné bohorovnosti, která z jisté části přispívá k rychlému zadlužování státu. Jak je možné, že akce, která má jednoznačně potenciál být vysoce zisková, dostává tak obrovskou finanční podporu z veřejných peněz? Podpora státu by měla být zaměřena na skutečně potřebné projekty, ne na ty, které jsou schopny generovat značné zisky i bez státní podpory.
Argumenty pro podporu státu u takových akcí mohou být sice validní, avšak pouze za předpokladu, že pokud akce dosáhne zisku, dotace by měla být alespoň vrácena. Buď poměrně, nebo při značném zisku klidně i celá. Přijde mi, že takové nastavení podmínek by bylo rozhodně férové.
Jenže problém je v tom, že současný systém tak, jak je ve většině případů nastavený, vracení dotace nevyžaduje ani v případě vysokých zisků. To mi moc fér nepřijde. Je to výsměch všem, kteří poctivě platí daně a nemají možnost čerpat státní podporu na své vlastní projekty.
Představte si například podnikatele, který dře 14 hodin každý den, aby udržel svou firmu nad vodou. Nemá potřebu čerpat dotace na elektrická vozidla, protože je nepotřebuje, a fotovoltaiku si nemůže pořídit, protože prostor ve kterém podniká, nevlastní. Bydlení si pořídil za své, a navíc jeho babička přepsala barák na strejdu, takže ani v tomto ohledu nemůže získat žádnou podporu. Tento podnikatel, který platí daně a poctivě pracuje, se v kontextu toho všeho cítí trochu jako blbec.
Ano, zdí to trochu absurdně. Jenže ono je to jednoduše řečeno tak, že vedle těch, kteří dotace čerpají, musí systém zachovat právě takové„blbce“, kteří je zaplatí. Tak jednoduché to je.
Samozřejmě je pochopitelné, že státní podpora je důležitá pro rozvoj kultury a sportu, ale musí být nastavena tak, aby byla spravedlivá a transparentní. Pokud by existovala pravidla, které by vyžadovaly vrácení dotace v případě zisku, zabránilo by se právě takovým absurdním situacím. Bohužel, současný systém spíše nahrává těm, kteří umí v systému chodit a využívají ho ke svému prospěchu, zatímco obyčejní pracující tento systém živí ze svých daní.
Neustále dokola se mluví o tom, že bychom se měli snažit posunout směrem k férovějšímu systému. Jenže to zůstává u debat, které nikam nevedou. Minimálně by se někdo měl podívat na to, jak nastavit spravedlivě pravidla pro přidělování dotací. A hlavně se snažit zajistit, aby se peníze z veřejných rozpočtů využívaly skutečně efektivně a transparentně.
Ať už jde o velké sportovní akce, nebo malé projekty, každý by měl mít stejnou šanci a stejné povinnosti.
Zdroj: iRozhlas.cz, Medium.cz
Buďte první! Přidejte komentář