Nechci zlehčovat problém, kterým jednoznačně je nadměrné pití alkoholu. Jen si nemyslím, že to je onen tichý zabiják seniorů. Tím skrytým a těžce odhalitelným je totiž samota.
A potvrdí vám to většina seniorů, které můžete kdekoli oslovit. Zeptejte se jich v domovech seniorů, v autobuse nebo v nákupním středisku. Otázka ani nemusí být nijak složitá. Stačí se jednoduše zeptat, co je nejvíce tíží. Odpovědi si navzájem budou velmi podobné.
Jeden by čekal, že jejich největším trápením budou zdravotní potíže, které s věkem přicházejí, nebo věčně komentovaná drahota potravin a jiných důležitých věcí. Kupodivu jsou to věci, na které si senioři zase až tolik nestěžují. Vynechme pro tuto chvíli ty, kteří už tak nějak z principu nadávají na všechno a na všechny.
Většinu seniorů totiž ve výsledku nejvíce trápí vlastní samota. Pocit toho, že již nikoho nezajímají a nemají si s kým popovídat. Jejich vlastní rodina o ně mnohdy ztratila zájem. A přiznejme si sami, jak by se nám asi žilo, kdybychom každé ráno vstávali s pocitem, že vlastně nikoho nezajímáme. Jde o vnitřní pocit prázdnoty, který se pomalinku vkrádá do myslí lidí a pokud se v ní usadí trvale, pomalu a jistě je zabíjí. Ne však fyzicky, ale duševně a jak se říká, když nefunguje hlava, nefunguje nic.
Právě psychika hraje hlavní roli v tom, jak se dokážeme vypořádat se zdravotními obtížemi, a to nejen v seniorském věku. Stačí si jen vzpomenout na chvíli, kdy jsme byli z jakéhokoli důvodu umístěni do nemocničního zařízení. Co nám nejvíce pomáhalo k tomu se rychle zotavit? Nebyly to právě rodinné návštěvy? Samozřejmě že i lékařská péče v tom sehrála důležitou roli, ale každý lékař vám potvrdí, že psychicky zdravý jedinec se zotavuje mnohem rychleji.
Když se bavím se staršími lidmi na jakékoli téma, tak právě k tématu osamění se postupně dostaneme vždycky. Je pro mě až zarážející, že jen marně hledám ve svém okolí seniora, který by mi řekl, že za ním rodina dochází pravidelně nebo dokonce, že si často volají. Nemyslím si ani, že by byli na svou rodinu nějak nároční. Mnoho z nich se shoduje, že jim někdo z rodiny volá tak jednou za tři měsíce, ale spíše se jedná o delší časové intervaly.
Je to zvláštní paradox, který při přemýšlení nad pocitem samoty zažívám. Jsem ve středních letech a přiznám se, že jakýsi pocit samoty, kdy mám chvíli jen sám pro sebe, je pocit vítaný. Ale na druhou stranu nemůže být pocit samoty moc dlouhý nebo nucený. To je právě ten pocit, který už asi zažívat nikdo nechce. A přitom se mnoho z nás nezdráhá do tohoto začarovaného kruhu posílat členy vlastní rodiny.
Když se vrátím k článku, na který nepřímo reaguji, nechci tím nějak bagatelizovat problém nadměrného pití alkoholu. Jen si nemyslím, že to je ten hlavní problém seniorů. Problém, který by je nejvíce tížil. Alkohol totiž působí i tím směrem, že v něm hledáme jakýsi útěk od reality. Ale to v každém věku. A rozhodně to není tak, že když jsem starý, tak piji víc. Když někdo holduje alkoholu po celý svůj život, je zcela logické, že bude pít i ve stáří.
Osobně ve svém okolí neznám nikoho, kdo by začal pít jen z toho důvodu, že je v důchodu. Ale jak jsem psal výše, nějaký pocit samoty provází skoro každého seniora. Někoho více, někoho méně. Ale zkuste si na chvíli představit, že žijete ve světě, kde vás pomalu ale jistě požírá pocit, že nikoho nezajímáte. Že nemáte moc důvodů žít. A na to bychom se měli zaměřit a snažit se dopřát svým stárnoucím rodičům, že mají pro co žít a že jsme na ně nezapomněli. Uvidíte, že i jim samotným se budou starosti všedního života snášet mnohem lépe.
Zdroj: Redakce a Seznam Médium
Buďte první! Přidejte komentář