Za schodky může Fiala, tvrdí žena, která s rozpočtem zacházela jako dítě s kasičkou. Když chyběly peníze, zrušily se daně. A teď volá po zodpovědnosti.
Komentář – Kdykoli Alena Schillerová promluví o odpovědném hospodaření, měl by se v dálce rozezvučet varovný zvon. Ne jako varování, ale jako sarkastický smích všech věhlasných ekonomů. Protože to byla právě ona, kdo na státní kasu nahlížel spíš jako na bezedný měšec, který slouží jen k vytváření dluhů.
Nyní však její vystoupení připomínají kombinaci účetní pohádky pro dospělé a ekonomického horroru. Ve snaze působit důvěryhodně hází čísly, autoritami a termíny jako „reálný schodek“ nebo „zreálnit účetnictví“, až to vypadá, že právě od ní by se mohli ti nejlepší ekonomové přiučit. Jenže když na tu stejnou kalkulačku ťukala v předchozích letech, vycházely z ní úplně jiné příběhy. Třeba ten, že schodek vlastně není problém, když se peníze rozpustí mezi lidi.
Je přitom neuvěřitelné, s jakou samozřejmostí mluví o děravém rozpočtu někoho jiného, aniž by uznala, že ten děravý pytel s penězi ušila její vlastní vláda. Za pandemii se schovat dá – ale jen do určité míry. NKÚ tehdy jasně řekl, že s covidem nemělo 90 % výdajů nic společného. Takže ano, peníze se rozhazovaly. Jen ne tam, kde to zrovna nejvíc hořelo.
Vtip je, že nyní se hnutí ANO opět snaží působit jako strana pořádku a ekonomického realismu. Jenže jejich vládnutí připomínalo spíš ekonomickou improvizaci v přímém přenosu, a to dokonce i v době, kdy měla republika ekonomicky a hosdpodářsky růst. Žádné rezervy, žádná vize, jen PR a nesmyslné rozhazování. Jakoby obraz své vlastní politiky chtěli přišít někomu jinému.
A že jim to teď tak vadí? Inu, záleží, kdo má zrovna pod palcem státní kasu. Když jsou to „ti správní lidi“, tak přece chápeme, že stát má pomáhat. Když ale vládne někdo jiný, tak je najednou i třísetmiliardový schodek znakem katastrofy a rozpočtové nezodpovědnosti. Schodek státního rozpočtu je tedy podle vidění Aleny Schillerové zjevně buď sociální investice, nebo těžký zločin. Podle toho, kdo ho podepsal.
Právě Schillerová je symbolem toho, jak snadné je přepsat minulost, když věříte, že voliči si stejně nic nepamatují. Jenže problém je, ža narozdíl od lidí si dluhy pamatují velmi dobře. Hlavně ty, které platí jiné vlády. A zatímco se ANO chystá znovu „ukázat, jak se to má správně dělat“, měli bychom si hodně rychle vzpomenout na to, jak to dělali v době, kdy bylo hnutí ANO u vlády.
Protože od hnutí, které si na ekonomiku jen hraje, nelze očekávat žádné zásadní změny, které by stabilizovaly státní rozpočet. Spíše nás čeká opět další černý scénář, který se bude v dalších letech jen těžce přepisovat.
Zdroj: Sociální síť X
Buďte první! Přidejte komentář