Ministr vnitra Vít Rakušan se během oslav 17. listopadu několikrát dostal do konfrontace s lidmi, kteří sdílejí dezinformace. S neuvěřitelným klidem vyvracel mýty a trpělivě vysvětloval vládní kroky, zatímco mnozí z nás by už dávno ztratili nervy.
Komentář – Stejně jako vetšina vládních politiků, tak i ministr vnitra Vít Rakušan si během oslav 17. listopadu musel projít svou trnitou cestu lemovanou odpůrci vlády. Kdekdo si mohl myslet, že se bude chtít vyhnout konfrontacím s odlišnými názory, ale právě naopak, nebál se jít do přímého střetu.
A rouhodně nešlo o nějakou poklidnou debatu. Nebál se mluvit s lidmi, kteří mu předkládali ty nejběžnější dezinformace, které se mezi českou veřejností šíří jak plíseň na starém chlebu. Jedním z takových rozhovorů, který zachytil novinář Radek Bartoníček z Aktuálně.cz, byl dialog se starším pánem, který trval na tom, že pachatel střelby na Filozofické fakultě nakoupil zbraně na Ukrajině. Příběh, který by byl do jisté míry vskutku dramatický, kdyby se nejednalo o naprosto nepodložený blábol.
Rakušan se do toho pustil s klidem a trpělivostí, kterou na něm vážně obdivuji. Předkládal fakta, žádal relevantní zdroje a zůstával zdvořilý, i když bylo zřejmé, že starší pán nemá jediný důvěryhodný argument. Byla to typická situace člověka, který podlehl informaci založenou na základě „jedna paní povídala“. I přesto ministr vnitra klidně a věcně vysvětloval, jaká je realita, ačkoli bylo zřejmé, že se jeho oponent na svůj názor pevně upnul a fakta pro něj byla pouhým šumem.
Nezaviděníhodná situace. Když máte před sebou člověka, který věří své verzi natolik, že neotřesitelná fakta ho vůbec nezajímají, je těžké nezačít přemýšlet nad tím, jestli taková diskuse má vůbec nějaký smysl. Ministr vnitra se ale rozhodl, že má. Možná ne proto, aby přesvědčil toho konkrétního člověka, ale aby ukázal, že i v době, kdy jsou dezinformace všude kolem nás, je třeba mluvit pravdu a stát si za fakty. Klobouk dolů před tímto přístupem. Já osobně bych měl chuť vzdát to asi po třech minutách – jakmile bych slyšel první „však to přece každý ví“, které se obvykle používá k ospravedlnění naprosto všeho, co nemá žádný základ.
Je to trochu smutný obraz toho, jak dneska vypadají naše debaty. Máme tu lidi, kteří věří něčemu jen proto, že to zní zajímavě, senzačně, nebo že to dobře zapadá do jejich vlastního pohledu na svět. Fakta už tolik neznamenají. Proto je tak důležitá schopnost setrvávat v klidu a znovu a znovu vysvětlovat těmto lidem, jaká je skutečná pravda. V konečném výsledku je to totiž právě tento přístup, který může něco změnit. Ne snad změnit myšlení těch, kteří jsou již pevně zakořeněni ve své víře, ale rozhodně může ovlivnit ty, kteří stojí opodál a teprve přemýšlejí, komu vlastně věřit.
Vít Rakušan tak ukázal, že stát se má na straně pravdy, i když to občas vypadá jako bitva s větrnými mlýny. Neotřesitelný klid a odhodlání diskutovat s těmi, kteří by jinak zůstali v dezinformační bublině, je něčím, co bychom si všichni mohli vzít jako inspiraci. I když je to těžké a občas se to zdá zbytečné, právě tento přístup může znamenat rozdíl. Protože pokud přestaneme diskutovat a vysvětlovat, zůstaneme jen na opačných stranách, každý uzavřený ve své pravdě – a to je přesně to, co dezinformace potřebují, aby rostly.
Zdroj: Sociální síť X
Buďte první! Přidejte komentář