Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka přišel s odvážným krokem – navyšuje důchody disidentům a snižuje penze prominentům komunistického režimu. I když tento krok přichází po dlouhých 35 letech od revoluce, symbolicky ukazuje, že spravedlnost se nakonec dostaví.
Komentář – U současné vlády jen málokdy shledávám kroky, které by stály za pozdvižení, ale tento poslední počin Mariana Jurečky si skutečně zaslouží potlesk. Když se totiž řekne spravedlnost, může to pro mnohé z nás znít jen jako prázdná fráze – jenže tentokrát se vláda skutečně rozhodla vyrovnat s naší temnou minulostí. Jurečka přišel s rozhodnutím, které navyšuje důchody bojovníkům za svobodu, zatímco prominentům komunistického režimu, jako byli členové KSČ nebo příslušníci StB, se penze naopak snižují. A to je něco, co by mělo být skutečně viditelně prezentováno.
Celkem 430 osobám z řad disidentů se zvýšil starobní důchod, průměrné zvýšení dosahuje 4 400 Kč měsíčně. Naopak 177 prominentním představitelům komunistického režimu se důchody snížily. Průměrné snížení činí 1 473 Kč měsíčně, přičemž nejvyšší pokles dosahuje až 7 075 Kč. Na výběru těchto osob se podílel přímo Ústav pro studium totalitních režimů, takže rozhodně nejde o nějaký náhodný seznam lidí, kteří se někomu znelíbili.
Vždycky se říká, že spravedlnost někdy přichází pozdě, ale přece. A tohle je ten případ. Ano, bylo by hezké, kdyby tento krok přišel třeba před dvaceti lety. Ale obvzlášť v tomto případě je lepší pozdě než nikdy, a už jen jistá symbolika zde hraje zcela zásadní roli. Jurečkovo rozhodnutí ukazuje, že i po dlouhých letech se stále můžeme pokusit napravit alespoň něco z toho, co se dříve pokazilo. Když totiž vidíme, jaké odškodnění dostávají bojovníci za svobodu, kterým byly neprávem ukradeny roky života, které museli strávit ve vězení, zaráží mě, že jsme takovýto krok nezvládli mnohem dříve.
A co je možná ještě zajímavější – ti, kterým byly důchody sníženy, jsou často lidé, kteří po desetiletí drželi v rukou veškerou moc. A teď, když jim někdo řekne, že se snižuje jejich penze, není to jen o samotných penězích. Je to jasný vzkaz, že společnost nezapomíná. Že zlo má svou tvář a že i když někdy uteče před okamžitou spravedlností, historie ho dohoní. A to je něco, co bychom neměli podcenit. Dobro stejně jako zlo totiž nejsou anonymní.
Můžeme se samozřejmě ptát, proč to trvalo tak dlouho. Proč se podobné rozhodnutí nedostalo na pořad dne už dávno, proč se nejednalo hned po revoluci. Ale možná je to právě ukázka toho, jak těžké je se opravdu vyrovnat s minulostí, kterou se snažíme vytěsnit z našich životů. Rozhodně to vyžaduje jistou dávku odvahy a dostatek odhodlání. To jsou ovšem ingredience, které v politice často chybí. Na druhou stranu – při pohledu na to, jaké kroky vláda občas činí, by se dalo říci, že tento počin se dá považovat za ojedinělý zázrak.
Vláda často pokulhává v tom, jak své úspěchy prezentovat. A je to škoda, protože by mohla z toho symbolického gesta vytěžit mnohem více. Možná by si lidé začali více uvědomovat, že se tu přece jen něco mění. Že nejsme odsouzeni k tomu, aby se s prominenty minulého režimu zacházelo stále stejně. Je to sice malý krok, ale rozhodně je to krok správným směrem.
Takže ano, pane Jurečko, tentokrát potlesk patří vám. Jen by to chtělo více takovýchto momentů, které si zaslouží veřejné uznání, a méně těch, které nás nutí jen nevěřícně kroutit hlavou.
zajímalo by Mě a mojí ženu, okradené důchodce vládou a prezidentem,kdy Nám vláda pošle peníze,které Nám ukradla od června 2023-do 31.prosince 2023,z naších důchodů,které nám zákon stanovil a garantoval.10000kč.myslím,že tu máme co dočinění z trestným činem,zločiného spolčení.vláda a prezident.pokud žijeme v právním státě,peníze by nejenom Nám,alei všem 2,5 milionům důchodců,měla vláda vrátit.sem pevně rozhodnut zažalovat Český stát.
ale tentýž“ statečný komunistobijec“ přitom odmítl snížit důchody svým kolaborujícím předchůdcům z řad lidovců v tehdejší Národní frontě a také socialistům, přitom platí přísloví „poturcěnec horší Turka“