Učitel Jan Sládek z České Lípy ukazuje, že vzdělávání jde daleko za hranice skript a učebnic. Jeho přístup k ukrajinským dětem přináší životní lekci empatie a naděje.
Včera se odehrálo něco, co mě vytrhlo z běžného toku myšlenek. Neupoutal však mou pozornost muž s Putinem na tričku v debatě s Vítem Rakušanem, ale učitel Jan Sládek z České Lípy, jehož slova a postoj mě donutila zamyslet se nad hlubším významem učitelské profese v dnešním světě.
Jeho vlastní zkušenosti s ukrajinskými dětmi, které ve své třídě vítá s otevřenou náručí a bez nějakých předsudků, představují přesně to, na co bychom neměli zapomínat, když uvažujeme o dopadech konfliktů na ty nejzranitelnější. Tyto děti, které válka připravila o domov, o bezpečí a které nyní hledají nový život v cizí zemi, jsou důležitým připomenutím toho, jak politická rozhodnutí, na kterých nemají žádný podíl, mohou mít devastující dopady na nevinné životy. A nemusíme mít na mysli jen ukrajinské děti. Přemýšlím, co to znamená pro nás samotné, pro naši společnost, a pro ně, jako jedince, když jim učitel, jako je pan Sládek, dopřává nejen vzdělání, ale i pocit přijetí a bezpečí.
To, co pan Sládek představuje, není jen odbornost v předmětu, který vyučuje. Je to o samotné podstatě lidskosti, o schopnosti vidět za čísla a fakta, a o touze předat dětem něco víc než jen vlastní vědomosti. Jeho přístup k výuce a k žákům, včetně těch z Ukrajiny, je živým důkazem, že vzdělávání může být jakýmsi spojovacím prvkem. Je to o vytváření prostředí, kde se každý cítí cenný a kde je každý hlas vyslyšen a respektován.
Právě v posledních letech se mi zdá, že respekt a autorita učitelů v očích společnosti upadají. A právě příběh jako tento, je vzácným připomenutím toho, jak je vzdělání pro nás důležité. Jeho sympatický přístup je příkladem toho, že výuka není jen o testech a o zkoušení před tabulí, ale je také o formování charakterů, o posilování mysli a o budování lepší budoucnosti. Vždyť to není ještě tak dávno, co rodiče instinktivně učili své děti respektovat učitele jako zdroj moudrosti a vzdělání. A myslím si, že nebudu jediný, komu se zdá, že tento pohled na učitele se sice nenápadně, ale velmi rychle vytrácí.
Tento trend je skutečně znepokojivý. Je to, jako bychom zapomínali na základní kámen našeho vzdělávacího systému. A právě učitelé jako pan Sládek nám připomínají, že vzdělávání je mnohem více než jen učební plán. Je to o lidskosti, o tom být vzorným příkladem a je to také o vytváření prostředí, kde se každý student cítí respektován nehledě na zemi, ve které se narodil.
Měli bychom se zamyslet nad tím, jak vnímáme učitele v naší společnosti. Učitelé si zaslouží náš respekt i respekt našich dětí. Neberme to však jako jakousi povinnost, ale jako odplatu za jejich neocenitelnou hodnotu v našich životech a v životech našich dětí.
Děkuji nejen panu Sládkovi, ale všem učitelům, kteří denně dokazují, že být učitelem je jedno z nejvýznamnějších povolání.
Zdroj: Sociální síť X
Buďte první! Přidejte komentář