Češi milují dvě věci: stěžovat si a mít tu svou pravdu. A nejlépe obojí naráz. Takže zatímco si brblají, že „Ukrajinců je tu moc“, neuvědomují si, že bez nich by si budoucí důchod mohli rovnou nechat vyplácet v bramborách.
Česká debata o migraci připomíná hádku o tom, jaké bude dnes počasí. Každý si je jistý svým vlastním názorem, nikdo na to nemá žádný vliv a na konci dne je vše stejně úplně jinak. Jenže zatímco my se dohadujeme, kolik Ukrajinců je vlastně „tak akorát“, realita je neúprosná: bez nich si tu za pár let můžeme začít navzájem vykopávat hroby, protože nebude, kdo by to udělal za nás.
Demografie není totiž žádná ideologie. Lidí v produktivním věku bude méně a méně, důchodců bude přibývat a porodnost se bude i nadále držet na úrovni, že to nestojí ani za řeč. Samozřejmě, můžeme si to přibarvovat řečmi o „národní soběstačnosti“, ale pravda je jednoduše taková, že bez přísunu pracovních sil zvenčí prostě nebudou lidi na stavbách, na obsluhu strojů ve fabrikách. Pravděpodobně nebude mít ani kdo učit nebo se starat o seniory v domovech důchodců. A jestli to někomu zní jako „strašení migrací“, tak by měl zkusit chvíli řídit fabriku, nemocnici nebo školu – tam je to totiž každodenní realita, ne nějaká fantasmagorie.
Ukrajinci nám neberou práci, o čemž se nás snaží přesvědčit vybraní politici. Oni dělají tu, kterou Češi odmítli dávno dělat. Ne proto, že by byli líní. Jen prostě zjistili, že makat ve fabrice za třicet tisíc měsíčně není „ ten jejich životní sen“. Ukrajinci přišli, vzali tu práci aniž by se zabývali otázkou, proč tuhle práci mají dělat zrovna oni. Makají, platí daně, posílají děti do školy, což je vlastně ta nejlepší varianta, a k překvapení všech, ty děti mluví a píší česky líp než půlka komentátorů na Facebooku.
Samozřejmě, dobrá migrace má svá pravidla. Nikdo neříká, že máme otevřít hranice a vítat každého cizince slavobránou. Ale řízená migrace, zaměřená na kulturně blízké země, je přesně to, co zemi, jako je Česko, může udržet v budoucnu na nohou. Jen my máme tu zvláštní schopnost střílet se do vlastní nohy s výrazem vítěze. Když někdo řekne, že bychom měli přijímat víc lidí z Ukrajiny, polovina národa si začne více kontrolovat svou výplatní pásku, jestli se jim náhodou díky tomu nezmenšil jejich plat.
A zatímco někteří nadávají, že „Ukrajinci se tu roztahují“, realita je taková, že jsou to právě oni, kdo z velké části udržují český supermarket plný zboží, nemocnici funkční, školní jídelny v provozu a stavby dokončené. Ano, to všechno bez toho, aby si postavili nějakou vlastní národní „tvrz proti cizincům“. Takže až příště budete stát ve frontě a nadávat na to, že za pokladnou sedí ukrajinka, zkuste chvíli přemýšlet nad tím, zda právě bez ní by ve vašem oblíbeném obchodě nebyla jen ona fronta.
Je tu ještě další aspekt, který se často přehlíží – děti. Budoucí pracující generace. Česko stárne, Ukrajina má alespoň trochu jinou křivku porodnosti. Kdo bude za dvacet let platit naše důchody, když už teď je více důchodců než dětí? Odpověď není v nostalgii po „dobrých starých časech“ ani v brblání o tom, kdo má jakou vlajku na plotě. Odpověď je jasná – více lidí, kteří zde budou chtít pracovat a tím pomáhat k naší celkové prosperitě.
Předsudky jsou nebezpečné, ale ekonomika nemá smysl pro ironii. Jestli někdo věří, že se bez pracovních rukou, s jiným než českým pasem, obejdeme, tak ať si klidně dál remcá něco o národní identitě. Jenže kdo mu bude přispívat na penzi, až předsudky přehluší zdravý rozum?
Použité zdroje:
Novinky.cz – Nová data: Uprchlíci z Ukrajiny se Česku vyplácejí stále více
Akruálně.cz – Neúprosná data: rodí se stále méně dětí. Evropa vymírá, ale lidí na planetě neubývá
Buďte první! Přidejte komentář