Shromáždění na Staroměstském náměstí a pietní pochod Prahou jasně ukázaly, na které straně Češi stojí. A to i přes hlasité kritiky, kteří stále nechápou, kdo je v tomto konfliktu agresorem.
Komentář – Sice to ukáže až čas, ale už teď si dovolím tvrdit, že Česká republika se opět postavila na správnou stranu dějin. Tisíce lidí se rozhodly v den výročí ruské invaze na Ukrajinu vyjádřit svou solidaritu a podpořit zemi, která se už tři roky brání neospravedlnitelné a pro mě stále nepochopitelné agresi. A i když by si mnozí přáli, aby tato válka už skončila, jednoznačně se mezi ně také řadím, realita je bohužel čím dál tím víc trpčí. A bohužel nic zatím nenasvědčuje tomu, že by se situace měla brzy změnit.
Na druhé straně pomyslné názorové barikády ovšem stojí nemalé zástupy kritiků. Lidi, kteří se tři roky po začátku konfliktu stále snaží přetvářet realitu a hledat viníky všude jinde, jen ne tam, kde skutečně jsou. Pořád tu máme skupinu lidí, která věří, že Ukrajina válku záměrně protahuje, protože si to přejí Spojené státy, Evropská unie nebo kdokoliv jiný. A přitom si stačí odpovědět na relativně ednoduchou otázku, kde se odpověď přímo nabízí: Kdo tu koho napadl? Kdo zabíjí nevinné civilisty? Kdo pravidelně vysílá rakety a drony na ukrajinská města? Ano, ta odpověď je stále stejná, je to Rusko. Jenže pro některé je jednodušší žít v jakési bublině nevědění, než se řídit prostými a neotřesitelnými fakty.
Absurditu toho všeo ovšem dokresluje samotný americký prezident Donald Trump, kterého mnozí považují za onoho mesiáše, který jako jediný může válku ukončit. Jenže svými výroky jasně ukazuje, jak hluboce mu je celá situace ukradená. Jeho postoj k Ukrajině je nestálý jako počasí a já mám někdy pocit, že se řídí tím, jak dobrou měl zrovna snídani nebo jak dobře se vyspal. Chvíli chce válku ukončit hned, chvíli chce Evropu přenechat Putinovi. Ale důležité je to, aby z toho měla Amerika nějaký ten profit. Donald Trump je totiž hlavně byznysmen s velmi ostrými lokty a na to je třeba pamatovat. A mezitím? Na Ukrajině dál umírají nevinní lidé.
Jsem rád, že tolik lidí v České republice nezapomíná, kdo je v této válce obětí a kdo agresorem. A všem kritikům, kteří stále sní o „okamžitém míru za každou cenu“, bych jen doporučil, aby si zkusili představit sami sebe v situaci Ukrajinců. Protože podepisovat příměří s někým, kdo vám v tu chvíli míří pistolí na hlavu, to nelze nazvat mírem. To je prachsprostá kapitulace.
Zdroj: Seznam Zprávy
Buďte první! Přidejte komentář