Zda bude zvolený výběr úspěšný, to ukážou až následující dny. Jenže národ už má víceméně jasno a představený tým je již předem odsouzen k neúspěchu. Oprávněně?
Co Čech, to trenér. To platí už od chvíle, kdy dopadl první puk na ledovou plochu. Baví mě sledovat a poslouchat názory odborníků, ale mnohem více zajímavé jsou názory fanoušků. A právě hokejová veřejnost je nyní velmi kritická. Neměli bychom s kritikou počkat minimálně do úvodního buly?
Český hokejový fanoušek je náročný a velmi kritický. Platí to na klubové úrovni, ale když přijde řeč na národní tým, jeho úroveň kritiky ještě významně narůstá. A vzhledem k tomu, že letošní světový šampionát se hraje na domácí půdě v Praze a Ostravě, je laťka nastavená hodně vysoko. To se samozřejmě dá pochopit. Domácí šampionát je zcela logicky brán velmi prestižně.
Jenže není moc logické, přicházet s ostrou kritikou jen na základě představené nominace. Samozřejmě, že někomu tam bude chybět onen hráč a někomu zase jiný. Ale je třeba myslet na to, že trenér Rulík má pro zvolené hráče jistě své důvody. Chce se prezentovat nějakým stylem hry a vybraní hráči mu ideálně zapadají do koncepce.
Věřím tomu, že právě Radim Rulík velmi dobře ví, co dělá. Stejně tak si je jistě vědom tlaku, kterému bude během domácího šampionátu čelit jak z odborné, tak z fanouškovské strany. Ale nemyslím si, že je na místě ještě před zahájením samotného mistrovství veřejně popravit trenéra, který patří mezi absolutní špičku.
Domácí šampionát bychom si měli maximálně užít a držet palce našemu týmu. Nikdo totiž předem nemůže na sto procent tvrdit, že tento tým nebude úspěšný. Vždyť kdo z nás by si v roce 1996 myslel, že tým, který tehdy poskládal Luděk Bukač, bude nakonec brát zlaté medaile. Ani tehdy nebyl národní tým prošpikovaný hvězdami NHL.
Buďte první! Přidejte komentář