Komunisté už nejsou komunisté. Alespoň podle Konečné. Tak co tedy jsou?

Jan Farský se ostře pustil do Kateřiny Konečné, která se snaží přesvědčit, že současná KSČM nemá co dočinění s minulým režimem. Proč si tedy stále ponechávají název „komunistická“?

Během povolební debaty v pořadu České televize, Události komentáře, se Jan Farský ostře pustil do předsedkyně komunistů Kateřiny Konečné ohledně zločinů komunismu. Ta si zcela logicky výpad nenechala líbit a marně se snažila přesvědčit jak všechny přítomné, tak televizní diváky, že současná KSČM nemá co dočinění s tehdejší komunistickou stranou.

Potom ovšem nechápu, proč, když se takto distancuje od zločinů komunistického režimu, se v názvu strany nevzdá onoho slova „komunistická“? Bojí se snad odlivu voličů, kteří jsou zarytými komunisty nebo těch, co nostalgicky vzpomínají na staré časy? Dokud se dobrovolně nevzdá onoho slova v názvu strany, musí se holt smířit s tím, že jí komunistická minulost bude neustále předkládána. Není možné se odstřihnout od komunistů, když v názvu své strany mám jasný odkaz. Stejně tak by si někdo mohl založit stranu mladých nacistů a poté tvrdit, že s nacistickou stranou nemá tato nová politická strana nic společného.

Když totiž poslouchám vyprávění o časech, kdy komunisti vládli všemu, cítím mnohdy v hlase pamětníků nejen hněv, ale i jakousi hořkost a smutek. A teď, když vidím Kateřinu Konečnou, jak se snaží přesvědčit lidi, že dnešní KSČM není stejná jako ta před rokem 1989, vybaví se mi rčení, že je možné vyměnit kabát, ale člověk, co ho nosí, zůstane stejný.

Kateřina Konečná tvrdí, že současná KSČM je jiná strana, než byla před revolucí. Možná mají jiné programové body, možná mají mladší tváře, ale jedno zůstává stejné, a to je právě onen název. A ten název si sebou zcela oprávněně nese břemeno minulosti, břemeno, které nelze jen tak odhodit a dělat, že se mě to netýká.

Když se takto Konečná distancuje od zločinů minulého režimu, nelze se ubránit zcela jednoduché otázce, proč si tedy ponechávají ten název? Odpověď může být jednoduchá. Možná se jen bojí ztráty voličů, kteří stále nostalgicky vzpomínají na doby, kdy bylo údajně všechno lepší. Možná mají strach, že bez slova „komunistická“ v názvu by přišli o svůj identifikátor, který jim zajišťuje jistou voličskou základnu.

Když jsem se na tu debatu díval, viděl jsem v očích Konečné jistou zoufalost. Snaha přesvědčit lidi o změně, když název strany říká opak, je jako boj s větrnými mlýny. Chvilkama to působilo komicky a chvilkama mi bylo předsedkyně komunistické strany i líto. Jenže od minulosti je strašně těžké se distancovat jen za pomoci slov.

Dokud bude KSČM setrvávat na svém současném názvu, musí se smířit s tím, že minulost jí bude neustále předkládána. Nelze se tvářit, že současná strana nemá nic společného s minulostí, když název strany tuto minulost stále připomíná. Konečná a její kolegové tak budou muset neustále čelit kritice a otázkám, dokud neprovedou změnu, která by byla jasným signálem o jejich odhodlání distancovat se od minulosti a začít novou kapitolu.

Možná je na čase, aby se KSČM rozhodla, zda chce zůstat stranou s historickým břemenem, nebo se vydat na cestu nové identity. Rozhodnutí je na nich, ale musí být připraveni nést důsledky své volby. A změna třeba právě v politické hnutí Stačilo, by mohlo dát jasnou a přímou odpověď, že z komunismem nechtějí být spojováni. V opačném případě jsou to jen další výmluvy a marné pokusy o jakési ospravedlnění něčeho, co ospravedlnit nelze.

Zdroj: Česká televize – Události, komentáře