Zdá se mi, že se v Česku začalo slovo kolaborant používat poněkud lehkomyslně. Obzvlášť v případě Andreje Babiše nebo Miloše Zemana.
Je až s podivem, s jakou lehkomyslností se začalo ve společnosti používat slovo kolaborant. Označit někoho za kolaboranta se zaměnilo za ultimátní verdikt o člověku, který se z nějakého důvodu odchýlil od přijatelného názorového proudu nebo překročil hranici, za níž vidíme zradu vlastních zásad, nebo dokonce samotné vlasti. Jenže v takovém případě slova ztrácejí svou váhu a jejich význam se vytrácí ve víru našich emocí.
Co vlastně slovo kolaborant znamená? Vychází z latinského „collaboratus“, což znamená spolupracovat. Historicky bylo používáno k označení osob, které spolupracovaly s nepřítelem během války nebo okupace, často za účelem osobního zisku nebo k získání politického vlivu.
V kontextu dnešní doby se však jeho význam rozšířil, a tak pojem tohoto slova začíná ztrácet na významu. Je používáno k diskreditaci názorově odlišných oponentů bez jediného důkazu o skutečné spolupráci s cizí mocností za účelem škodit. Velmi často se s tímto označením setkáte v internetových diskuzích.
Označovat tak za kolaboranty ty, kteří jen vyjadřují sympatie k určitým zahraničním vůdcům nebo politickému směru, je poněkud zjednodušující a potenciálně nebezpečné. Politická sympatie, ať už vůči Rusku, Číně, Spojeným státům americkým, či jiným státům, jsou často vykreslována poněkud černobíle, kdy motivaci a kontext zredukujeme na jednoduchý narativ.
Pan Jandejsek je známá firma, agrobaron a figurka Andreje Babiše. Je to proruský kolaborant. – Alexandr Vondra v Partii na CNN Prima News
Rozhodně nechci říct, že je třeba přestat být bdělý vůči skutečné kolaboraci s cizí mocností. Ale i přesto je nutné si zachovat nuance a umět rozlišovat mezi diplomacií, reálnou politikou a skutečnou zradou.
Případ Miloše Zemana a Andreje Babiše ukazuje, jak snadno může být termín kolaborant použit právě k diskreditaci politiků, jejichž pohledy nejsou v souladu s dominantním diskurzem. Nejsem přívržencem žádného z těchto dvou politiků. Ovšem jejich otevřené vyjádření sympatií k některým zahraničním politikům a režimům by mělo být předmětem kritiky a diskuse, nikoli automatické stigmatizace.
Pojem kolaborace nese silnou historickou zátěž. Od dob druhé světové války a následné komunistické éry, kdy byla kolaborace s okupantem nebo režimem otázkou života a smrti, bychom měli být opatrní při používání takových termínů. Zneužití tohoto slova pro politické účely nejenže znehodnocuje skutečné oběti kolaborace, ale také ztrácí jeho svou vážnost.
Moravec zkrátka nebyl smutnou postavou válečných událostí, jak by se mohlo z filmu Anatomie zrady zdát, ale opravdu velmi nebezpečný a vědomý kolaborant s nacisty. – Historik Pavel Suk v rozhovoru pro Aktuálně.cz
Nejde o to, abychom politikům, kteří vyjadřují kontroverzní názory nebo sympatie, automaticky přisuzovali čistotu motivů. Kritické myšlení a ochota k dialogu jsou klíčové pro pochopení takového postoje, a to i v případech, kdy se názory zdají být v přímém rozporu s našimi vlastními přesvědčeními.
Určitě bychom takové označení neměli používat s lehkostí, jak se to děje poslední dobou. Měli bychom si být vědomi historického kontextu, nezapomínat na potencionální důsledky, a především je nutné si zachovat maximální opatrnost při používání takto silných slov.
Zdroj: Wikipedia a Seznam Médium
Buďte první! Přidejte komentář