Přečtěte si příběh českého ministra zahraničí o tom, jak nevinný tweet může změnit průběh dějin a plány na státní převrat.
Představte si běžné sobotní ráno. Otevřete Twitter a valí se na vás jedna zpráva za druhou. Ministr zahraničí, Jan Lipavský, posedlý touhou po zaslouženém odpočinku, sedí před svým počítačem a plánuje, jak stráví letní prázdniny. Zrovna když dorazily první zprávy o tom, že Wágnerovy jednotky táhnou na Moskvu.
Kdekomu se mohlo zdát, že je ideální čas pro návštěvu Krymu, teď, když je Rusko zaneprázdněno. S úsměvem a představou o příjemně strávené dovolené oznámil svůj plán ministr zahraničí na Twitter.
„Připravte se, Kryme, přijíždím,“ napsal, s představou hřejícího slunce a zvuku vln rozbíjejících se o pobřeží. Po tweetu se chystal vyhledat nejlepší možnosti ubytování, možná malou vilu s výhledem na moře nebo luxusní apartmá v některém z místních hotelů.
Mezitím, v dalekém Bělorusku, si Alexandr Lukašenko prohlížel svůj Twitterový přehled. Běloruský prezident je známý svou láskou k sociálním médiím, a zvláště k Twitteru, který používá jako platformu pro sdílení svých myšlenek a názorů. Když narazil na Lipavského tweet, vykulil oči. „Cože? Lipavský chce přijet na Krym?“ zamumlal pro sebe.
Lukašenko byl zděšen. Krym byl pro něj jako druhý domov, místo, kde trávil pravidelně letní prázdniny a kde našel klid a mír, který mu jeho politická kariéra často odpírala. Představa, že by se Lipavský objevil vedle na lehátku, byla pro něj nepřijatelná. A tak se rozhodl jednat.
Popadl telefon a zavolal Prigožinovi. „Musíme to zastavit,“ řekl Lukašenko. „Nemůžeme dovolit, aby Lipavský přijel na Krym.“
Prigožin byl překvapen. „Ale převrat,“ protestoval. „Co převrat?“
Lukašenko ale byl neoblomný. „Převrat musí počkat. Teď musíme zabránit tomu, aby se nám na Krymu povalovali paštikáři.“
A tak se také stalo. Wágnerovské jednotky byly rychle staženy, plán na státní převrat byl odložen a Krym byl zachráněn před příjezdem Lipavského. Když zjistil, že jeho plány na dovolenou byly narušeny, byl zklamaný, ale nakonec rezignovaně hledal jinou zajímavou destinaci.
Lukašenko si viditelně oddechl. Seděl na své oblíbené pohovce, s notebookem v ruce a s otevřeným Twitterem, si prohlížel fotky z poslední dovolené na Krymu. Zhluboka se nadechl, usmál se a řekl: „Vše je zase tak, jak má být.“
Tak končí příběh o tom, jak běloruský prezident překazil českému ministru zahraničí dovolenou. Možná se to zdá směšné, možná i trochu absurdní, ale je to připomenutí toho, že v politice je všechno možné. Takový je prostě svět, ve kterém žijeme.
Zdroj: Twitter
Buďte první! Přidejte komentář