Češi milují dvě věci: stěžovat si a mít tu svou pravdu. A nejlépe obojí naráz. Takže zatímco si brblají, že „Ukrajinců je tu moc“, neuvědomují si, že bez nich by si budoucí důchod mohli rovnou nechat vyplácet v bramborách.
Příspěvky, které napsal “Pavel Matoušek”
Andrej Babiš zřejmě žije v přesvědčení, že státní rozpočet je kasička s nekonečným dnem. Stačí si kdykoli usmyslet a sáhnout dovnitř. No prostě v duchu miliarda tu, miliarda tam.
Tvořící se koalice ANO, SPD a Motoristů slibuje akční jízdu bez ruční brzdy. Jenže tři silná ega v jedné kuchyni slibují spíše spálenou zemi než vhodná řešení pro občany.
Kateřina Konečná se pustila do Petra Pavla ostřeji než kdy dřív. Prezidenta označila za manipulátora, ale když jde o skutečnou hrozbu v podobě Ruska, tak klopí oči.
Tak máme po americkém paktu o boji proti dezinformacím. Když se to loni slavnostně podepisovalo, tvářili se všichni jako že jsme právě vyhlásili válku zlým trollům z Petrohradu. O rok později? Zbývá nám akorát papír na památku a trapný pocit, že jsme byli rekvizitou v cizím politickém divadle.
Trumpova administrativa totiž přišla s jednoduchým receptem: všechno, co zavání „bojem proti dezinformacím“, je vlastně cenzura. A v jejich světě je svoboda slova tak posvátná, že radši nechají společnost utopit se v toxickém balastu, než aby někdo riskoval, že se dotkne něčího „práva lhát“.
Můžeme se tvářit, že je to tragédie. Jenže ruku na srdce – co ten pakt vlastně v praxi znamenal? Sdílení pár prezentací na ambasádě a hrdinské tiskovky, že jsme „na straně pravdy“. Upřímně, proti organizované ruské propagandě to bylo asi stejně účinné, jako kdybychom se snažili odhánět komáry transparentem.
A teď to Amerika vypověděla. Česko hraje uraženého partnera, ale zároveň se tváří, že o nic nejde. Takže? Vlastně nejde. Jediní, kdo si mnou ruce, jsou domácí populisté, kteří zase dostali do ruky kouzelnou větu: „Vidíte? I Američani říkají, že boj proti dezinformacím je cenzura.“
Co z toho plyne? Že pokud nechceme, aby se naše demokracie změnila v blábolící kroužek na Facebooku, musíme si tu imunitu proti lžím vybudovat sami. A hlavně férově: bez politických zaklínadel, bez dvojího metru. Jinak tu budeme navždy hrát absurdní hru „boj proti lži“, kde jediný vítěz je chaos.
Prostor v médiích není vesnická hospoda. Nemá být otevřený každému, kdo chce prezentovat svůj originální pohled na svět.
Putin od začátku invaze vypouští do veřejného prostoru slova o míru tak ochotně a bez známek citu, že by mohl z fleku vystoupit na charitativním koncertě na podporu Ukrajiny.
Politici Spolu by měli mít na paměti, že jejich voliči nejsou banda prosťáčků čekajících na další strašení Babišem.
Tomáš Zdechovský si na sociální síti X nebral servítky a rovnou označil svého kolegu za vlastizrádce a bezpečnostní riziko pro naši republiku.
Rajchl evidetně žije v nějaké zvláštní realitě, kde Ukrajina není obětí, ale útočníkem. V jeho projevech to totiž vypadá, že vina za válku neleží na Kremlu, ale výhradně na Kyjevu.