Ubohost Konečné dosáhla vrcholu. Zelenského nazvala chcimírem

Komentář Kateřiny Konečné, kdy nazvala ukrajinského prezidenta chcimírem, odhaluje její vlastní ideologická omezení než skutečnou snahu porozumět situaci na Ukrajině.

Předsedkyně koalice Stačilo se opět postarala o pozornost, když na sociální síti X označila prezidenta Volodymyra Zelenského za „chcimíra“. Tento termín použila v reakci na zprávy, že Zelenskyj chce do podzimu ukončit válku na Ukrajině. Svůj komentář podala s ironickým nádechem, zda ministři Lipavský a Černochová náhodou Zelenskému nezapoměli vysvětlit, že „boje musí pokračovat až do posledního Ukrajince“. Tato poznámka, která měla být zřejmě nepovedeným vtipem , je spíše ukázkou naprosté nevkusnosti.

Pro mě je nejvíce fascinující to, jak právě předsedkyně komunistické strany v předvolebních kampaních hlásala touhu po míru, ale když jde o konkrétní činy či nějakou podporu ukončení války, je ticho po pěšině. Její jedinou aktivitou v tomto směru je tak maximálně znevažování snahy jiných o skutečný mír.

Ukrajinský prezident totiž nevolá po kapitulaci, ale po ukončení války tak, aby jeho země mohla žít svobodně a nezávisle. Pro Konečnou však zřejmě mír znamená něco jiného – nejspíš by raději viděla dohodu za podmínek, které si již dříve nadiktoval Kreml, než aby Ukrajina obhájila svou suverenitu.

Označení „chcimír“ má navíc svou specifickou konotaci. Používá si hlavně pro ty, kteří si myslí, že mír lze dosáhnout prostě tím, že ustanou boje nebo se přestane podoprovat Ukrajina. Nebo ještě hůř – že přijme veškeré podmínky agresora. Takový „mír“ by byl ale falešný, postavený na ústupcích a zradě, a ne na spravedlivém a trvalém řešení konfliktu. Pokud by se Konečná více zamýšlela nad tím, co mír skutečně znamená, možná by si uvědomila, že stability nelze dosáhnout kapitulací. Bohužel, její přístup k tomuto konfliktu připomíná spíše touhu po „míru“ podle ruských not, což od předsedkyně KSČM asi není tak úplně překvapivé.

Konečná se možná snažila o jistou dávku ironie, ale ve skutečnosti její komentář odhaluje více o ní samotné než o Zelenském. Nazvat člověka, který čelí neuvěřitelnému tlaku a vede svou zemi během války, „chcimírem“ jen proto, že usiluje o ukončení konfliktu, není ani chytré, a už vůbec to není vtipné. Zelenskyj prokázal, že není ochoten přistoupit na podmínky, které by znamenaly ztrátu ukrajinské svobody a nezávislosti. Bojuje za svou zemi, za její lid a za právo žít v míru, ovšem nikoliv v područí Ruska.

Když Konečná kritizuje Zelenského, zřejmě neuvědomuje, že tím nevystihuje slabost ukrajinského prezidenta, ale naopak odhaluje svou vlastní úzkoprsost a ideologické omezení. Její výpady směřují proti člověku, který se snaží dosáhnout toho, co by měla být snaha všech – ukončení války a dosažení spravedlivého míru. Jenže pro některé politiky je jednodušší vtipkovat a shazovat ostatní, než přijít s řešením nebo konstruktivním návrhem.

Je smutné, že i v době, kdy Ukrajina potřebuje maximální podporu mezinárodního společenství, se najdou politici, kteří místo solidarity a pochopení raději sáhnou po cynických poznámkách. Konečná tímto komentářem nejenže ukázala svou lhostejnost k utrpení lidí, ale také svou neschopnost porozumět vážnosti situace. Skutečný mír by totiž měl být cílem, za který se musí skutečně bojovat.

Zdroj: Sociální síť X