Ještě nedávno Konečná zarputile tvrdila, že Rusko není hrozba, ale spíše nedoceněný partner. Nyní však sama napsala, že Rusko je ve válce agresorem.
Premiér Petr Fiala včera promluvil k národu a mimo jiné zmínil, že bude nutné zvýšit výdaje na obranu na 3 % HDP. Jenže kdy a není to málo? Na co vlastně čekáme?
Shromáždění na Staroměstském náměstí a pietní pochod Prahou jasně ukázaly, na které straně Češi stojí. A to i přes hlasité kritiky, kteří stále nechápou, kdo je v tomto konfliktu agresorem.
Oslavy 17. listopadu přinesly opět konfrontace kolem ukrajinské vlajky visící na budově Národního muzea.
Komentář Kateřiny Konečné, kdy nazvala ukrajinského prezidenta chcimírem, odhaluje její vlastní ideologická omezení než skutečnou snahu porozumět situaci na Ukrajině.
Událost, kdy žena vykázala ukrajinskou matku s dítětem z dětského hřiště kvůli jejich národnosti, ukazuje, kam až může zajít nenávist.
Putin otevírá brány Ruska pro ty, kteří nesouhlasí s hodnotami Západu. Ale kolik z těchto hlasitých kritiků Západu skutečně využije tuto šanci a opustí pohodlí svých domovů?
Putinův „mír“ pro Ukrajinu znamená kapitulaci a ztrátu suverenity. Přes 80 % Ukrajinců odmítá předkládané podmínky a je připraveno bojovat za svou nezávislost.
Ruský útok na dětskou nemocnici v Kyjevě opět ukázal bezohlednost vůči lidským životům. Jenže svět stále mlčí a diplomatické cesty selhávají, zatímco umírají nevinné děti.
Chtějí patřit do západního společenství, ale toto chování, kdy zakážou českému novináři vstup na své území, je typické spíše pro autoritářské režimy. A vina Tomáše Vlacha? Vlastně žádná.