Posměch místo úcty. Nechutné reakce na smrt českého vojáka v Libavé

V pondělí při výbuchu munice zahynul český voják. Místo očekávané úcty jsem se však v diskuzích setkal s posměchem.

Komentář – V pondělí dopoledne došlo ve vojenském výcvikovém prostoru Libavá k tragické události. Výbuch dosud neznámé munice způsobil smrt jednoho vojáka a zranění dalších osmi osob. Na místo ihned dorazily záchranářské vrtulníky a případ nyní vyšetřuje Vojenská policie. Zatímco se rodiny postižených potýkají s bolestí a zármutkem, v diskuzích pod články, které informují o této nehodě, se rozběhla vlna nenávistných komentářů.

Pro mě osobně jsou nejméně pochopitelné ty, ve kterých se někteří dokonce vysmívají smrti vojáka, vojáka České armády, jako by si jeho život nezasloužil žádnou úctu. Přemýšlím nad tím, kdy jsme se dostali s osobní morálkou až na takové dno, kdy si lidé neumí uvědomit ani význam těch, kteří slouží naší zemi.

Je smutné, a zároveň znepokojivé sledovat, jak se někteří lidé dokáží vysmívat smrti člověka jen proto, že je vojákem z povolání. Tito lidé si zřejmě neuvědomují, že vojáci jsou skutečnými lidmi, kteří mají také někde své blízké, a přítěží jim má být to, že se dobrovolně zavázali chránit a sloužit nám všem. Voják, který zemřel při výcviku, si zaslouží úctu a respekt, nikoli posměch.

Bezpohlavní vojáček naší armády se snažil hodit útočný granát.Bohužel dohodil jen kousek za sebe. – Uživatel Zdeněk Patera v diskuzi na Novinky.cz

Když by došlo k ozbrojenému konfliktu, budou to právě vojáci naší armády, kdo bude stát v první linii naší obrany. Vsadím se, že ti, kdo se jim nyní vysmívají, budou pravděpodobně prvními, kteří budou hledat úkryt a domáhat se pomoci právě od těchto vojáků. Ale není třeba se omezovat jen na válečné situace. Česká armáda mnohokrát prokázala svou hodnotu při živelných katastrofách, jako jsou povodně, či pandemie. Vojáci nezištně pomáhají tam, kde je potřeba, bez ohledu na rizika, kterým čelí.

Při živelných katastrofách, kdy vojáci často riskují vlastní životy, aby zachránili životy a majetek nás občanů, si málokdo stěžuje na přítomnost armády. Právě naopak, v takových chvílích bývají vojáci oslavováni jako hrdinové. Proč se tedy situace mění, když přijde neštěstí v jejich každodenní práci? Proč nedokážeme vidět jejich odvahu a oddanost i v době míru?

Vyhodí se do vzduchu sami, ani nepotřebují nepřítele. – Uživatel Milan Smrž na stejné diskuzi

Vysmívat se smrti vojáka není jen neúctou vůči němu samotnému, ale i vůči jeho rodině a všem, kteří si uvědomují hodnotu jeho služby. Je příliš snadné skrývat se za anonymními komentáři na internetu a vydávat cynické poznámky. Ale skutečná odvaha člověka spočívá v uznání a ocenění těch, kteří se rozhodli věnovat svůj život službě druhým.

Měli bychom si vážit našich vojáků, nejen v době krize, ale i v jejich každodenním úsilí. Smrt vojáka při výcviku je tragédií, která by nás měla vést k zamyšlení nad tím, jakou úctu a respekt prokazujeme těm, kteří slouží naší zemi. Nikdy totiž nevíme, kdy jejich služby budeme potřebovat. Zaslouží si více než posměch – zaslouží si naši vděčnost a úctu.

Je na čase přestat s neuctivými komentáři a začít si vážit těch, kteří jsou ochotni obětovat své životy pro bezpečnost nás všech, a to dokonce i bez ohledu na politickou příslušnost.

Zdroj: Novinky.cz a ČT24.cz