Ruský útok na dětskou nemocnici v Kyjevě opět ukázal bezohlednost vůči lidským životům. Jenže svět stále mlčí a diplomatické cesty selhávají, zatímco umírají nevinné děti.
Komentář – Nepřestávám přemýšlet nad tím, jak dlouho ještě bude svět nečinně sledovat, jak Rusko provádí zvěrstva, která si svou brutalitou nezadají s nejtemnějšími kapitolami naší historie. A jsou to právě posldní události, které mě hluboce zasáhly. Na ministerstvo zahraničí byl předvolán ruský velvyslanec Alexandr Zmejevský, který měl po krvavém raketovém útoku na dětskou nemocnici v Kyjevě vysvětlit, jaká byla skutečná motivace tohoto barbarského činu. Jenže jsme se dočkali pouze typického chladného a bezcitného postoje, který šokoval nejen mě.
Ruský útok na dětskou nemocnici v Kyjevě je jednoznačně hrůzným důkazem toho, že Moskva si neváží lidských životů, a to ani těch nejbezbrannějších. Střela Ch-101, kterou podle všech dostupných důkazů zasáhla nemocnici, je moderní zbraní, jejíž přesnost by měla být v řádu desítek metrů. Přesto zasáhla zdravotnické zařízení, což ukazuje spíše na cílený útok, než na technické selhání.
Od začátku války si kladu zásadní otázku. Jak dlouho bude mezinárodní společenství přihlížet těmto zvěrstvům bez adekvátní reakce? Diplomatické cesty a vyjádření nesouhlasu už dávno nestačí. Každý den, kdy svět zůstává nečinný, přináší nové oběti, včetně malých dětí, které se stávají nevinnými oběťmi tohoto nesmyslného konfliktu. Děti, které měly mít před sebou celý život, jsou zabíjeny v místech, kde by měly být v bezpečí – v nemocnicích.
Nečinnost západního společenství se tak stává tichým souhlasem s těmito barbarskými činy. Jak jinak lze vysvětlit rodičům, kteří přicházejí o své děti, že svět je ochoten přehlížet vraždy jejich nejdražších? Kolik nevinných životů bude zapotřebí k tomu, než se svět rozhoupe k tomu, aby učinil skutečné kroky k zastavení této agrese?
Už dávno nastal ten čas, kdy mezinárodní společenství mělo přestat být pouhým přihlížejícím, a začalo jednat. Je třeba ukázat, že svět nebude tolerovat nesmyslné vraždění a ničení. V prvé řadě je třeba chránit ty nejbezbrannější, a postavit se tvrdě proti těm, kteří jim ubližují.
Je nejvyšší čas vystoupit ze stínu nečinnosti a postavit se tváří v tvář těm, kteří páchají tato zvěrstva. Naše ticho je hlukem souhlasu, který nelze tolerovat. Je čas jednat a ukázat, že spravedlnost a lidskost stále mají své místo v tomto světě.
Zdroj: Seznam Zprávy
Buďte první! Přidejte komentář