Volební modely naznačují, že KSČM by se mohla s 5,8 % hlasů vrátit do Poslanecké sněmovny. Jak je možné, že obliba komunistické strany znovu roste? Opravdu jsme se z minulosti nic nenaučili?
Komentář – Říká se, že člověk se učí ze svých chyb. Ale když se podívám na aktuální volební modely za měsíc listopad, mám pocit, že ne vždy to platí doslova a na všechno. Komunisté by se totiž s 5,8 % hlasů opět dostali do Poslanecké sněmovny. KSČM, ta strana, která čtyřicet let utlačovala tuto zemi a její vlastní obyvatele, znovu osciluje kolem pětiprocentní hranice. A já marně hledám odpověď na otázku – jak je tohle vlastně možné? Říká to snad něco o nás samotných?
Samozřejmě, mnoho z těch co uvažují o tom, že jim dají svůj hlas ve volbách budou tvrdit, že dnešní komunistická strana už není ta samá komunistická strana, která tu vládla tvrdou rukou. Že prošla proměnou, že se snaží působit moderněji, že už to nejsou ti staromilci se srpem a kladivem. Ale můžeme si být jistí, že je to opravdu jiná strana a že se změnilo hlavně jejich myšlení? Že se pod líbivým obalem neskrývá stejná ideologie, která nás kdysi srazila na kolena? Některé jejich narativy a výstupy bohužel naznačují, že až tak daleko od své minulosti neutekli.
Je pravda, že KSČM má v poslední době šikovně nastavenou rétoriku. Slibují modré z nebe – vyšší platy, nižší daně, všechno zadarmo, lepší život pro všechny a v neposlední řadě světový mír, ačkoli nevím, jak by ho chtěli docílit. Ale pokud se na to člověk podívá se selským rozumem, rychle zjistí, že jejich návrhy nemají žádný reálný základ. Jde jen prázdné sliby, které mají přitáhnout pozornost těch, kteří jsou zklamaní, frustrovaní nebo zoufalí. A bohužel, takových lidí není málo. Ekonomická nejistota, rostoucí ceny a nejistá budoucnost vytvářejí ideální podhoubí pro populistické strany, které nabízejí jednoduchá řešení.
Netvrdím, že KSČM nakonec získá tolik hlasů, aby vládla samotná. Ale už jen myšlenka na možné spojenectví mezi komunisty a hnutím ANO je víc než znepokojivá. Pamatujeme si přece, jak to vypadalo za jejich posledního spoluvládnutí. Byla to doba, kdy se stát proměnil ve firmu řízenou jedním člověkem, s komunisty tiše sedícími na zadním sedadle a držícími ruku na ruční brzdě. A teď by to mohlo být ještě horší – ANO s komunisty bok po boku znovu u moci a ještě silnější.
Co mě na tom všem nejvíce zaráží, je krátká paměť některých voličů. Jak můžeme tak rychle zapomenout na to, co se tu dělo před rokem 1989? Vždyť to není zase tak dávno. Třicet pět let není nijak extrémně dlouhá doba. Jak někdo může tak jednoduše ignorovat všechny ty příběhy lidí, kteří kvůli komunistickému režimu ztratili práci, rodinu, nebo rovnou vlastní svobodu? A to vše pro ideologii, která slibovala rovnost a prosperitu, ale přinesla jen bídu a strach.
Ano, rozumím tomu, že lidé mají právo být nespokojení. Mají právo chtít změnu. Ale není přece nutné vracet se k něčemu, co už nás jednou poslalo o sto let zpět. Historie by měla být naším učitelem, ne něčím, co budeme mít potřebu si neustále opakovat. A přesto se zdá, že jsou situace, z lterých se prostě nepoučíme. Možná je to naivita, možná frustrace, možná něco jiného.
Takže pokud jste jedním z těch, kteří uvažují o volbě KSČM, mám pro vás jen jednu otázku: Opravdu jste tak rychle zapomněli a stojí vám to za ten risk? Opravdu věříte, že tentokrát to bude jiné? Protože já tomu jednoduše nevěřím. A myslím, že bychom měli udělat vše pro to, aby se historie v tomto případě skutečně už nikdy neopakovala.
Zdroj: nms.global – volební průzkum agentury NMS
Buďte první! Přidejte komentář