Podnikatelé v tomto segmentu potkala apokalypsa v podobě mrazivého počasí a vláda přislíbila pomoc. Je to v pořádku?
A právě za onu slibovanou pomoc se bývalý ministr financí Miroslav Kalousek pustil do ostré kritiky vlády Petra Fialy. A dá se říct, že zcela oprávněně. Ovocnáři žádost o pomoc zdůvodňují tím, že proti výkyvům počasí se nedá nijak chránit a že pokud jim vláda nepomůže, může být tato událost pro některé z nich klidně i likvidační.
Tohle se dá samozřejmě pochopit. Ovšem není právě toto riziko každého podnikatele? Jednoduše řečeno, máte roky, které jsou dobré a vyděláváte, ale úplně stejně se také můžete dostat do potíží. Jenže jako podnikatel musíte jednoduše toto riziko na sebe převzít. Žádný podnikatel vám neřekne, že jeho podnikání je plné jen úspěchů.
Zcela rozumím tomu, že zemědělství a ovocnářství je zcela závislé na počasí, ale to jsou například i provozovatelé lyžařských areálů. Ani oni neměli letos na na růžích ustláno, ale nikde jsem nezaregistroval, že by vláda navrhovala nějakou formu kompenzace. Nebo jsou snad zemědělci a ovocnáři něco víc než podnikatelé v jiných segmentech podnikání?
V podobném duchu právě hovoří také Kalousek.
Když je dobrý rok, tak on kapitalizuje své zisky, je spokojený, a já mu ty zisky přeji, a když je špatný rok a má ztrátu, tak proč se se mnou o tu ztrátu chce dělit? Já se s ním nechci dělit ani o jeho zisk, ale ani o jeho ztrátu.
A nelze jinak, než s těmito slovy souhlasit. Stát nemůže na sebe brát riziko jednotlivých podnikatelů. Důvod je zcela prozaický. Jakmile pomůžete jednomu, zcela logicky se začnou ozývat další, kteří se potýkají s podobnými nebo stejnými problémy.
Jak už jsem uvedl, dobrý rok letos nepotkal ani provozovatele lyžařských areálů. Máme snad čekat vlnu žádostí o dorovnání ztrát také od nich? Stejně tak se může stát, že nebude dobré léto a s podzimem dorazí na vládu žádosti provozovatelů restaurací nebo kiosků na koupalištích, kteří se budou odvolávat na to, že jim špatné počasí neumožnilo vydělat.
Je třeba si uvědomit, že státní kasa není bezedná a právě na to poukazuje také Miroslav Kalousek ve své kritice, která je ve větší míře oprávněná.
Víme všichni, že proměnlivost počasí a z toho způsobené škody na zemědělských i ovocnářských porostech jsou značné. Jednou je to suchu, podruhé moc deště, po třetí teploty pod nulou, když vše kvete, po čtvrté jsou zase přemnožení hraboši atp.
Když jsme se stali členskou zemí EU a z toho vyplynuly pro ČR i výměry dotací, nastal celostátní humbuk na dotacích nějak participovat. Takže při každé neúrodě mají tyto pěstitelé tzv. nataženou ruku a chtějí od státu kompenzace.
Nedá mi to nevzpomenout si na svého strýce- sedláka, ke kterému jsem, v padesátých letech minulého století, jezdil jako kluk na školní prázdniny. On byl taková tvrdá selská palice, že ho ani komunisté nepřinutili vstoupit do JZD, což mělo pro něj neblahé následky, jak v dodávkách státu, tak v rozmístění polí co nejdál od vsi.
Přesto vše překonal, s párem koní a rodinou obhospodařoval asi 15 ha a strýce s tetou to živilo, 4 děti již musely chodit do zaměstnání a na statku pracovaly, jen když měly volno.
Pamatuji dodnes na jeho slova, kterým jsem tenkrát, když mi bylo cca 10 let, moc nerozuměl, ale dnes vím jak to myslel. Rád mě vodil do lesa, který měl velmi rád a říkal mi tam, že les je jeho banka, že když se z nějakého důvodu neurodí a nebylo by na žití, tak se prodá dřevo. Když se urodí a něco z prodeje zbyde, tak se les přikoupí.
Jak si pamatuji, pojištěny měl pouze obytné budovy, chlévy, stodolu, zkrátka hospodářství. Úrodu tenkrát žádná pojišťovna nepojistila a od komunistů, jako kulak, nemohl také nic čekat, tak to řešil jak to uměl.
Možná je to srovnání se současným velkohospodařením oligarchů nepatřičné, ale myslím si, že ne úplně a i proto mne to napadlo to sem napsat.