Prostor v médiích není vesnická hospoda. Nemá být otevřený každému, kdo chce prezentovat svůj originální pohled na svět.
Komentář – Kdybych dostal korunu pokaždé, když někdo argumentuje její veřejné vystoupení těmito slovy „ale i ona má přece právo na názor“, už si dneska kupuju vilu vedle Okamury. Její vystoupení totiž není o názoru, ale o legitimazaci lží. Jenže nejde o názor jako takový, ale o to, že veřejnoprávní média z nějakého pro mě zcela záhadného důvodu otevírají dveře lidem, kteří by i v normálních časech maximálně tak zapisovali poznávací značky aut při vjezdu do továrny.
V nedělní debatě Václava Moravce se objevila Kateřina Konečná. Ano přesně tak. Politička, a hlavně představitelka komunistické strany, která při každé příležitosti zahlcuje veřejný prostor snahou změnit politické směřování naší země směrem k Moskvě. A my ji z našich poplatků ještě necháváme v živém vysílání šířit své ideologické stafylokoky, jako by se nechumelilo.
Problém není samotná osoba Kateřiny Konečné. Problém je, že vůbec poskytujeme prostor, kde se může politik, který se snaží všelijak škodit naší zemi, svobodně vyřádit ve svých „moudrech“. A moderátor Václav Moravec tomu tiše přihlíží, někdy i souhlasně pokyvuje, a když už se ozve někdo na odpor, sníží se na stejnou politickou úroveň, jak to předvedla Miroslava Němcová.
Ona ta naše posedlost „vyvážeností za každou cenu“ už dávno přešla z úrovně demokratické hodnoty na jakousi diagnózu. Představte si například podobnou televizní debatu v roce 1941. Pět minut bychom dali prostor Hitlerovi, a pět minut představiteli židovské obce. Jen aby to bylo férové, ne? Jenže můžeme v takovém případě mluvit o vyváženosti?
Protože vstoupit do diskuse s někým, kdo podrývá samotné základy svobodné společnosti, znamená, že mu dáváme legitimitu pro jeho vlastní lži. Jakmile začnete diskutovat s člověkem, který chce „jen trochu méně práv“ pro menšiny, nebo „jen trochu víc pochopení“ pro agresora, už to je prohra. Protože on svůj boj vyhrál jen díky tomu, že dostal svůj veřejný prostor.
Aby bylo jasno, nevolám po cenzuře. Ale volám po politické hygieně. Prostor v médiích není vesnická hospoda. Nemá být otevřený každému, kdo chce prezentovat svůj originální pohled na svět a ještě tím infikovat veřejné mínění.
Tohle vše by se totiž dalo nazvat normalizací hnoje. Malými dávkami. Dnes pozvete Konečnou, zítra Okamuru, za týden dorazí Rajchl se svým kolaborantským programem. A najednou zjistíme, že z původně zajímavého diskuzního pořadu tu máme pořad, který by se mohl nazývat: „Pokus o státní převrat, jen v lehce sofistikovanější podobě“.
Takže až zase někdo začne plácat o tom, že v demokracii je potřeba vyslechnout všechny, zeptejte se ho, jestli by si doma do kuchyně pozval k večeři i někoho, kdo věří, že země je placatá, a navíc nemá vůbec nic proti genocidě. Protože přesně to nyní dělají veřejnoprávní média. Za naše peníze.
Zdroj: Česká televize – Otázky Václava Moravce
Buďte první! Přidejte komentář