Radek Vondráček si znovu našel záminku k tomu, aby zkritizoval českou zahraniční politiku vedenou Janem Lipavským.
Komentář – Jak moc asi leží Radku Vondráčkovi v žaludku ministr zahraničí Jan Lipavský? No, když se podíváme na jeho příspěvek na sociální síti X, odpověď musí být každému více než zřetelná.
„Zvolený prezident USA Donald Trump nasadil obdivuhodné tempo. Hovořil už s ukrajinským, ruským i srbským prezidentem,“ píše Vondráček na sociální síti X a hned k tomu dodává, jak česká zahraniční politika pod vedením Lipavského „jen lapá po dechu“. Chudák Jan Lipavský. Možná jen může tiše závidět Trumpovi lepší mobilní tarif.
Upřímně? Tak nějak si nemůžu pomoct, ale při čtení těchto Vondráčkových výlevů mám pocit, že po celý život čeká na zázrak. V jeho představách totiž bude Trumpovi stačit lusknout prsty a světe div se, máme tu celosvětový mír. Žádné války, prostě jen pár telefonátů a vše je vyřešeno. Možná Vondráček tajně sní o tom, že Trump nakonec zavolá i jemu. Že mu třeba poví: „Hele, Radku, slyšel jsem, že ty bys to s mírem fakt uměl!“ Ale na obranu Radka Vondráčka je třeba podotknout, že člověk má mít své sny, takže mu je nebudu brát.
Samozřejmě chápu i Vondráčkův obdiv k Trumpovi. Jistě je to typ lídra, co velmi rád mluví přímo a bez obalu – a často i bez důkazů. Jenže skutečná diplomacie obvykle není o jednom rozhovoru po telefonu nebo o pár dobře umístěných příspěvcích na sociálních sítích. Vondráček by mohl klidně zapomenout na to, jak fascinovaně dřív sledoval Vladimira Putina, než se ukázalo, že Putin má celkem jinou představu o „míru“. Možná by si měl uvědomit, že svět není tak jednoduchý, jak se zdá z kanceláře s Trumpovou fotkou v mobilu.
Ani bych se totiž nedivil, kdyby měl Radek Vondráček ve své kanceláři malý oltář s fotkami Trumpa a Andreje Babiše. Přesně tam, kde dřív visel plakát s Putinovým medvědem. Protože když se podívám na jeho komentáře, je jasné, že tu nejde o skutečnou analýzu zahraniční politiky, ale spíš o trochu té nostalgie po „silných mužích“, kteří všechno vyřeší jednoduše a bez zbytečných otázek.
Fakt, že Lipavský dokázal během krátké doby výrazně posílit českou pozici v zahraniční politice, zřejmě Vondráčkovi leží hodně v žaludku. A není se co divit – narovnat páteř české zahraniční politiky, která poslední roky směřovala výrazně na východ, není vážně jen tak. To není něco, co by člověk udělal mezi dvěma rozhovory u kávy. Je to práce, která si zaslouží uznání, a u někoho může vyvolávat pocit závisti.
Takže, pane Vondráčku, než budete znovu volat po tom, aby Trump zachránil svět svým zázračným telefonem, možná by stálo za to zvážit, že diplomacie vyžaduje více než jen nadšení pro silné výroky. Možná bychom měli ocenit ty, kteří svou prací zlepšují naši pověst ve světě – a to i bez toho, že by k tomu potřebovali osobní telefonní číslo Donalda Trumpa nebo Vladimira Putina.
Zdroj: Sociální siť X
Buďte první! Přidejte komentář