Ministr financí tvrdí, že označovat současnou situaci za krizi je přehnané. Nejde však z jeho strany o zlehčování problémů a ignorování reality, která se vládě vymkla z rukou?
Komentář – Ministr financí Zbyněk Stanjura se rozhodl, že nás všechny uklidní. Na sociální síti X uvedl, že pojmenování aktuální situace jako „vládní krizi“ je při nejmenším nevhodné a že se vlastně nic moc neděje. Ano, Piráti sice opouštějí vládu, ale to podle něj není důvod k přehnané panice. Prý se to vyřeší novou koaliční smlouvou, zruší se jedno ministerstvo a možná se ani nebude obsazovat vicepremiérský post. Stabilita kabinetu zůstane zachována, ať se děje, co se děje, protože prý na programových bodech vlády se nic nemění. No a proč by si pak vláda měla lámat hlavu s nějakým znovuzískáváním důvěry ve sněmovně?
To je opravdu uklidňující, pane ministře. Nic se přece neděje, pokud polovina koaliční smlouvy padne a další velká část voličů se odkloní k opozici. Tři volební prohry v řadě – v evropských, krajských a teď i senátních volbách – nejsou podle vás signálem pro žádné změny? Pokud není problém v tom, že Piráti odcházejí, snižuje se podpora voličů a důvěra občanů je na bodě mrazu, tak už vážně nevím, co se musí stát, aby to pro vás byla krize?
Nechápejte mě špatně, ale pokud by podobné signály přicházely z obchodní společnosti, vrcholní manažeři by začali mít oprávněný pocit, že se pod nimi kymácí židle. Ale ve vládě Petra Fialy to podle všeho nikoho příliš netrápí. Stačí totiž použít kouzelnou formuli: „My to nemáme za krizi.“ Hotovo. A co když vláda přichází o svou vlastní soudržnost? A co když se preference koaličních stran hroutí jako domeček z karet? Ne, tohle přece není krize, jen dočasné zakolísání na cestě k lepším zítřkům, že? Problém je jen v tom, že těm lepším zítřkům už skoro nikdo nevěří.
Ministr Stanjura nás svými slovy nabádá, abychom zůstali v klidu a vyčkali, až se situace uklidní. V podstatě nám říká, že nová koaliční smlouva a 104 poslanců ve sněmovně stabilitu vlády udrží. Jenže když si představím, jak se vyjednává nová smlouva mezi koaličními partnery, kteří si navzájem nemohou přijít na jméno, a do toho přichází tlak z řad nespokojených občanů i opozice, úplně se mi nechce věřit, že to vše probíhá v naprosté harmonii.
A co je tedy vlastně definicí vládní krize? Rozpad vládní většiny? Neudržení stability? Nebo snad neschopnost komunikovat s občany? Každý si může zvolit svou vlastní definici, ale skutečnost, že současná vláda prochází výraznými problémy, je více než zjevná. Jen se podívejme, jak se během posledních měsíců projevil postupný rozpad důvěry mezi koaličními partnery a ztráta podpory u voličů. Mně to tedy zas tak málo nepřijde.
Nazývat něco krizí nemusí být jen o silných slovech, ale může jít jen o pouhé přiznání si reality, vidět reálně skutečný stav věci. Pokud ministr financí tvrdí, že žádná krize neexistuje, měl by se podívat, jak vypadá realita mimo vládní bublinu. Protože jedno je jisté – jakákoli nová smlouva ani uhlazené PR tohle přesvědčení nezmění. Blíží se parlamentní volby a ty teprve ukáží, co si o tom všem voliči skutečně myslí. A mám velmi nepříjemný pocit, že ono zlehčování současné situace se v budoucnu může vládě vrátit jako pořádná facka.
Zdroj: Sociální síť X a iRozhlas.cz
Buďte první! Přidejte komentář