Tak nějak už jsem si v našich končinách zvykl na to, že se politická scéna mění rychleji než počasí v dubnu, a já se nemohu ubránit pocitu, že jsme v této hře pouhými pěšáky.
Demonstrace za všechno a za nic. Kde je hranice mezi svobodou projevu a absurditou?