Je to jako sledovat živě dějovou linii, která se nezadržitelně přibližuje ke svému vrcholu. Nejde však jen o Slovensko. Politické strany, které se vezou na vlně populismu, jsou na vzestupu po celé Evropě.
Jsme vlastně přímými svědky toho, jak si tito političtí akrobati oblékají plášť „lidovosti“ jen proto, aby zakryli svůj skutečný záměr. Tím je uchopení moci a ovládnutí narativu. I v našich krajinách můžeme sledovat nárůst politické nekulturnosti. Některé události na Slovensku dokonce naznačily, že je přípustné řešit politický spor fyzickým násilím. Jde o pomyslnou červenou linii, kterou v Česku zatím nikdo nepřekročil.
Aktuální stav slovenské politiky nese všechny známky hluboké krize, zapříčiněné třemi lety chaotického vládnutí a úspěchem Roberta Fica v opozici. Vulgarizace politiky, osobní útoky a celková „demontáž vlastní osobnosti“ byly před volbami víceméně na denním pořádku. Jsou to prvky, které se v omezené míře objevují také na české politické scéně. Lze předpokládat, že podobný styl předvolební kampaně můžeme očekávat také v Česku. I díky tomu, že právě na Slovensku tento styl vedení předvolební kampaně vynesl na výsluní opět Roberta Fica.
I jeho způsob komunikace s médii už jasně ukazuje, kde Robert Fico čerpá svou inspiraci. Je to zejména maďarský premiér Viktor Orbán. Ovládnutí médií je pouze prvním krokem ve strategii, která má silnější a odvěké podtexty. Také lídr vítězné strany SMER si vybírá, komu poskytne rozhovor a není ani moc překvapivé, že jeho úhlavním nepřítelem jsou veřejnoprávní média.
Připomíná vám to někoho? Stejnou metodu využívá také bývalý premiér Andrej Babiš. I pro něj jsou česká veřejnoprávní média nepřítelem číslo jedna a svou náklonností k maďarskému premiérovi se také nijak zvlášť netají.
Nestigmatizujme si ovšem jen Slovensko a Česko. Polarizace a populismus jako středobod politické filozofie nejsou výsadním fenoménem jen těchto dvou sousedních zemí. U našeho západního souseda je na vzestupu pravicově založená strana AFD (Alternativa pro Německo). Co může takové natočení politického kormidla znamenat pro celý svět, jsme mohli vidět zhruba před sto lety. Některé kontroverzní výroky, jako je například revitalizující pohled na konec druhé světové války, by nás rozhodně neměli nechávat v klidu.
Spojenci nechtěli Německo osvobodit, ale spíše ho porazit. A udělali to důkladně, v rozporu s veškerým mezinárodním právem. – Erika Steinbachová (bývalá dlouholetá poslankyně za křesťanskodemokratickou CDU ze strany vystoupila, radikalizovala se a v loňském roce vstoupila do AfD)
Problém je ovšem mnohem hlubší. Je to samotné selhání demokracie, které umožňuje vzestup těchto politiků. Pokud se tento vzestup nepodaří zastavit, může to znamenat konec samotné demokracie tak, jak ji známe. Je možné, že demokracii pak nahradí oligarchie, o které se v poslední době mluví čím dál častěji.
A jak je na tom vlastně Česko? Je naše politická krajina náchylná k tomuto typu populismu, nebo máme robustní mechanismy, které nám mohou pomoci vyhnout se slovenskému osudu? I přesto, že mezi našimi zeměmi existuje historická a kulturní blízkost, věřím, že rozdíly ve vnímání politiky a společenského dění mohou být naším symbolickým ochranným štítem.
V kontextu toho všeho je třeba si připomenout citát francouzského filozofa Jeana Paula Sartreho:
Kdo se nepoučil z dějin, musí je znova prožívat.
Zdroj: iRozhlas.cz, denik.cz
Buďte první! Přidejte komentář