Proč naše společnost není zralá přijmout manželství pro všechny?

I přes politický posun ve prospěch partnerství nám debata o manželství pro všechny odhaluje, že naše společnost se myšlenkově zasekla v minulém století.

Je až s podivem, jak právě téma rovnosti práv pro stejnopohlavní páry rozděluje společnost na dva nesmiřitelné tábory. Pro někoho manželství pro všechny představuje symbol rovnosti a lásky bez hranic, pro druhého je to překročení hranic tradičních hodnot, na kterých byla naše společnost postavena. Ale co když je celá ta debata ve skutečnosti jen odrazem toho, že ani pořádně nevíme, co od sebe v 21. století očekávat?

Když se zamyslím nad nedávným legislativním pokrokem, jakým je možnost vstupu homosexuálních párů do partnerství s „většinou práv“, jaká mají manželská páry, říkám si, že jsme možná na dobré cestě. I přesto si však myslím, že je před námi ještě hodně dlouhá cesta. Dokud totiž politická rozhodnutí budou jen zrcadlit nálady ve společnosti, která v tuto chvíli není většinově připravená na plné přijetí manželství pro všechny, budeme se dopředu posouvat jen zlehka.

Jsem přesvědčen, že sice stojíme na prahu velkých změn, ale zároveň se obávám, že naše společnost v tomto ohledu skutečně zaostává. Přestože se snažíme být vnímáni jako progresivní, ve skutečnosti neustále přešlapujeme na půli cesty. Neustále hovoříme o rovnosti práva a potřebě vzájemné lásky, ale když přijde na lámání chleba, ukazuje se, že naše předsudky a strach z neznámého nás stále drží přikované k zemi.

Kde se tedy zasekla naše společnost v tom, aby přijala manželství pro všechny? Možná je to v našem způsobu myšlení, kdy se tak rádi oháníme jakýmsi tradicionalismem, ale zároveň zapomínáme, že i tradice se samy o sobě vyvíjejí. Právě tehdy je třeba najít odvahu jít s dobou. Manželství pro všechny nelze považovat za uzavřené téma, právě naopak, jedná se o otevřené téma, které je příležitostí pro nás všechny, abychom přehodnotili, co pro nás znamenají pojmy, jako je láska, rodina a společenská soudržnost.

Je načase přestat se ohlížet za tím, co bylo, a začít se dívat vpřed na to, co může být. A tradiční rodina? Spíše vzácný úkaz než běžný standard. Vždyť většina manželství končí rozvodem a čím dál častěji se u nás objevují spíše alternativní formy soužití. Ale není tohle právě jedním z důvodů, proč bychom měli přijmout novou formu rodiny?

Manželství pro všechny nesmí být jen politickou otázkou. Musí se stát výzvou k tomu, abychom se nebáli překonat zažité předsudky a strach z neznámého. Vždyť přece láska by měla vždy zvítězit nad nenávistí bez ohledu na sexuální orientaci.