"Nechovejte se jako prase." Ostrá hádka Černochové s Okamurou

Sledovat jednání Poslanecké sněmovny je občas zážitek na pomezí tragikomedie. Tentokrát nám toto představení nabídla ministryně obrany Jana Černochová a předseda SPD Tomio Okamura, když se do sebe ostře pustili kvůli nepřístupnosti vojenského objektu k pietnímu aktu.

Komentář – Jakoby se jednání Poslanecké sněmovny sem tam měnilo spíše na veřejné divadelní představení. A co by to bylo za představení bez pořádného dramatu, že? Nejnovějšímu dění bychom mohli přiřadit název: Nechovejte se jako prase! V hlavních rolích ministryně obrany Jana Černochová a předseda SPD Tomio Okamura.

Celý děj se týká pietního aktu k památníku obětem druhé světové války, který se nachází ve vojenském objektu v Praze Ruzyni, kam Okamura tradičně chodí klást věnce a květiny. Předstoupil tedy před poslance se stížností, že letos nebylo umožněno veřejnosti vstoupit do prostorů tohoto vojenského objektu, a napřímo z toho obvinil právě ministryni obrany.

Proč? Protože proč ne – hodit vinu na někoho z vlády se předsedovi SPD vždycky hodí. Černochová ale neseděla tiše v koutě. Nejenže vysvětlila, že Ministerstvo obrany tento pietní akt neorganizovalo (který proběhl o dva dny dříve), ale dokonce osobně zařídila, aby Okamura mohl klást věnce i 17. listopadu. Přesto to však Okamurovi nestačilo a celá věc skončila hádkou, která sněmovnu pořádně rozehřála.

A nezůstalo jen u nějaké běžné slovní přestřelky. Černochové evidentně vystoupal tlak do takových výšin, kde se už neudržela a spustila na předsedu SPD, ať se laskavě nechová jako prase. Rána, která zasáhla Okamuru přímo do jeho politického ega. A teď tu máme ostrý konflikt, který má všechno, co potřebujete pro dobrou mediální story – trochu urážky, trochu nespravedlnosti, trochu osobních výpadů a hodně, opravdu hodně politického divadla.

Nebudu tvrdit, že jsem při sledování tohoto představení necítil jistou míru zábavy. Sněmovna má své momenty, a tohle byl jeden z nich, kdy si říkáte, že sledujete spíše nějaký komediální seriál než jednání o závažných otázkách týkajících se občanů této země. Ale pak mi dojde, že tohle je skutečná realita – že tito lidé mají řídit naši zemi, že oni jsou ti, kdo rozhodují o zákonech, o naší budoucnosti. To kdekomu úsměv z tváře zase rychle zmizí.

Protože o co tady vlastně jde? O to, že jeden politik se cítí dotčen, že nebyl dostatečně v centru pozornosti, a druhý politik na to reaguje formou osobní urážky. Kde jsou ty skutečné problémy, které je třeba v poslanecké sněmovně řešit? Proč místo slovních potyček o to, kdo komu kdy co neumožnil, neslyšíme diskuzi o tom, jak pomoct lidem, kteří se potýkají s inflací, rostoucími cenami a nejistotou?

Ano, politická kultura u nás klesla na hluboké dno. A není to vina jednoho nebo druhého – je to vina nás všech, že jsme připustili, aby se veřejná diskuze posunula do takového bahna.

Ztrácíme čas vzájemným obviňováním a na slovními výpady zatímco by se měli poslanci snažit hledat konkrétní řešení problémů, které občany skutečně trápí. Takže jestli se někdy dočkáme, že jednání Poslanecké sněmovny bude méně o tom, kdo komu víc vynadá, a více o tom, jak pomoci této zemi, to je skutečně ve hvězdách.

Záznam z jednání poslanecké sněmovny.