Jana Maláčová opět kritizuje investice do armády a stíhaček F-35. Ona sama by upřednostnila lepší platy zaměstnanců ve veřejném sektoru.
Komentář – Musím se vážně přiznat, že se sem tam objeví politické výroky, které dokážou pobavit. Jeden takový výrok má n asvědomí Jana Maláčová. Ta v rozhovoru pro parlamentnilisty.cz kritizuje výdaje na obranu, zatímco zdůrazňuje potřebu vylepšit mzdy školních kuchařek. Tak nějak mezi řádky z rozhovoru čtu, že kdybychom se náhodou dostali do vojenského konfliktu, tak místo dobře vybavené armády nasadíme do první linie zástupy kuchařek ze školních jídelen.
Samozřejmě, kdo by si nepamatoval školní kuchařky a jejich auru nekompromisní autority? Ty ženy dokázaly srovnat, hned po uklízečkách, kdejakého vzpurného studenta do latě jen svým pohledem. Ale přesto si nemyslím, že by se to dalo brát jako významná bojová zkušenost. Ale pokud mi Maláčová dokáže na Donbasu najít příklady kuchařek v první linii, ráda své tvrzení přehodnotím.
Ale teď vážně. Proč má někdo neustále potřebu stavět do protikladu investice do platů pracovníků veřejné sféry s ivesticemi do armády? Jednoznačně jde o oblíbený narativ, který politici rádi vytahují, když chtějí hrát na city. Jenže v dnešní době, kdy jeden válečný konflikt zuří těsně za našimi hranicemi, bychom měli mít jasno: bezpečnost není nějaký zbytečný luxus. V tuto chvíli je to prostě nezbytnost. Zbrojení není o ukazování ramen nebo hraní si na vojáčky, jak někteří rádi říkají. Jde o naši schopnost bránit se, pokud by to bylo nutné.
Polsko, náš soused, je skvělým příkladem země, která se poučila z vlastní historie. Investuje masivně do své armády ne proto, aby ukázalo sílu, ale proto, že ví, že se na spojence nemůže vždy stoprocentně spolehnout. Tohle je krutá realita mezinárodních vztahů. A zrovna my Češi bychom měli mít na paměti, jak to dopadlo, když jsme v minulosti až příliš spoléhali na to, že nás někdo ochrání.
Samozřejmě je správné diskutovat o lepším finančním ohodnocení kuchařek, a nejen jich, ale i dalších zaměstnanců ve veřejném sektoru. Ale tvrdit, že bychom měli kvůli tomu omezit investice do obrany, je zkrátka krátkozraké. Tím spíš, že 2 % HDP na obranu je minimum, které můžeme vynaložit. A to, že jsme se k tomu po letech vůbec dopracovali, lze bez příkras považovat za malý zázrak.
Pokud chceme být vážně bráni jako bezpečná země, musíme mít moderní armádu, která je schopná reagovat na aktuální hrozby. Naše kuchařky ve školních jídelnách jsou jistě také svým způsobem hrdinky, ale jejich místo je v jídelnách, rozhodně ne v první linii. A armáda si zaslouží dostatek prostředků na to, aby nás dokázala ochránit, ať už se děje cokoli.
A tak, paní Maláčová, možná by nebylo na škodu jednou vyrazit na Donbas a podívat se, co znamená skutečná obrana země. Protože když přijde na lámání chleba, kuchařky vám tu bojeschopnou armádu opravdu nenahradí.
Zdroj: Parlamentnilisty.cz
Buďte první! Přidejte komentář