Češi znovu dokazují svou solidaritu. Sbírka na pomoc ukrajinským dětem, jako je čtrnáctiletý Artem, ukazuje, že i malý příspěvek může mít obrovský dopad.
Komentář – Někdy mám pocit, že jsme jako národ rozpolceni – že nás každodenní problémy rozdělují a unavují. Jenže přes to všechno přijde den, kdy se objeví něco, co nás všechny spojí. Něco, co nám připomene, kdo skutečně jsme. Takové okamžiky mi vracejí víru v to, že dobro ještě nevymizelo. Jedním z takových okamžiků je sbírka pro děti z Ukrajiny, které zasáhla válka. Mezi všemi osudy těchto dětí vyčnívá příběh čtrnáctiletého Artema z Chersonské oblasti.
Představte si, že je vám čtrnáct let a místo toho, abyste si venku povídal s kamarády nebo se dvořil nějaké slečně, musíte náhle utíkat do úkrytu před raketami. Jenže Artemovi se nepodařilo schovat dostečně rychle. Raketa zasáhne jeho dům a zraní ho tak vážně, že jeho život visí na vlásku. Když si tohle představím, najednou mi všechny moje každodenní starosti přijdou tak malicherné.
Jako zázrakem, i přes všechna vážná zranění, přežil. Lékaři ho zachrání po jedenácti operacích a dvou měsících na JIPce. Jenže ani tady jeho boj nekončí. Aby mohl zase chodit, žít normální život, potřebuje rehabilitaci, která se kvůli obrovskému počtu podobně postižených dětí neustále odkládá. A právě tady přichází na řadu naše pomoc.
Když se podívám na to, kolik lidí se rozhodlo přispět na sbírku pro Artema a další děti, cítím neskutečnou hrdost. Hrdost na to, že i když nás dělí hranice, jazyk a kultura, stále máme schopnost cítit soucit a touhu pomoci. Často si stěžujeme na politiku, na to, jak nás rozděluje. Ale když jde o něco tak zásadního, jako je pomoc dětem, které za politická rozhodnutí nemohou, ukazujeme, že jsme schopni se spojit.
A to je něco, co si zaslouží uznání. Nelze to totiž brát jako samozřejmost. Každý národ není tak solidární. Ale my Češi máme tuhle zvláštní schopnost – být solidární, když je to skutečně třeba. A to je něco, na co bychom měli být opravdu hrdí.
Každý příspěvek, který jde na sbírku pro tyto děti, je příspěvkem k tomu, aby měly šanci na nový život. Je to naše odpovědnost. Ovšem ne jako občanů České republiky, ale jako lidí. Protože když pak vidíme konkrétní výsledky naší pomoci, když víme, že jsme někomu skutečně změnili život, není to jen o penězích. Je to právě o samotné lidskosti.
Jsem skutečně rád, že žiju v zemi, kde tohle ještě pořád dokážeme. Kde si uvědomujeme, že byť jen malý čin může mít obrovský dopad. Takže pokud máte možnost, připojte se. Artem a mnoho dalších dětí to potřebují. A my jim můžeme pomoci vrátit kousek toho, co jim válka vzala.
Zdroj: Donio.cz a sociální síť X
Buďte první! Přidejte komentář