Slyšíme to zleva i zprava. Vzájemné obviňování Petra Fialy a Andreje Babiše, kdo nese větší zodpovědnost za přijetí zelené dohody.
Evropská Zelená dohoda, která je známá hlavně jako Green Deal, se stala jedním z nejdiskutovanějších témat v politice posledních dvou let a neotřesitelnou součástí politických debat. Jenže většinou se mluví jen o části této dohody, která znamená zákaz prodeje, nikoli užívání, nových aut se spalovacími motory, a málokdy je prezentován její hlavní cíl. Dosáhnout uhlíkové neutrality do roku 2050. To zahrnuje několik ambiciózních opatření, včetně onoho zákazu prodeje nových automobilů se spalovacími motory od roku 2035.
A pozor, netýká se to jen Evropy, jak je někdy mylně, nebo účelově, prezentováno politiky. K podobné dohodě se zavázaly také Spojené státy a Čína. Jen s tím rozdílem, že v jejich případě se jedná až o rok 2060. Je to ovšem zcela pochopitelné vzhledem k rozloze a masivnímu průmyslu těchto zemí.
V České republice se v debatě o odpovědnosti za přijetí této dohody často zmiňují dvě jména, Andrej Babiš a Petr Fiala. Kdo tedy nese hlavní odpovědnost?
Andrej Babiš: Prošvihnuté příležitosti
Andrej Babiš, jako premiér v době přijímání Green Dealu, zastával zcela jednoznačně klíčovou roli, alespoň z pohledu zájmu České republiky, ve vyjednávání podmínek této dohody. Je pravda, že předseda hnutí ANO často kritizoval některé aspekty zelené dohody, zejména rychlost a ekonomické dopady přechodu na elektromobilitu. Na jednu stranu sice tvrdil, že Česká republika nemůže akceptovat zákaz spalovacích motorů, ale zároveň nevyužil všechny dostupné možnosti ke zmírnění tohoto zákazu.
Babiš měl možnost využít práva veta během vyjednávání, prvaděpodobně by však v této iniciativě zůstal osamocen. Namísto toho se zaměřil na hledání kompromisů, jako je možnost využití syntetických paliv. Tento přístup však nebyl dostatečný, aby vedl k zásadnímu ovlivnění finální podoby přijatých opatření. Babišova vláda se raději soustředila více na kritiku než na aktivní blokování návrhů, což vedlo k nevyužitému potenciálu změnit směr, kterým se Green Deal ubíral.
Petr Fiala: Kritika bez zásadní změny
Po nástupu Petra Fialy do funkce premiéra pokračovala Česká republika v kritickém postoji vůči zákazu spalovacích motorů. Ono už ani moc jiného dělat vlastně nešlo. Fialova vláda nadále zdůrazňovala potřebu postupného přechodu na čistou energii bez ekonomických a sociálních otřesů. Premiér se snažil najít spojence mezi evropskými státy, aby dosáhl změkčení nebo odložení zákazu, avšak finální přijetí zákazu bylo do značné míry ovlivněno právě dřívějšími vyjednáváními a dosaženými kompromisy. Je nutno tedy podotknout, že role aktuálního vládního kabinetu byla značně omezena.
Vláda Petra Fialy měla lepší možnosti ovlivnit finální podobu Green Dealu během předsednictví České republiky v Radě EU. Předseda ODS nepřestával hledat potřebné spojence a snažil se změnit nastavený směr. Jenže k naší smůle byla výsledná opatření do značné míry ovlivněna právě již dosaženými dohodami předchozí vlády.
Společná odpovědnost
Je zřejmé, že odpovědnost za přijetí Green Dealu nelze připsat pouze jednomu z nich. Andrej Babiš měl nekolik klíčových příležitostí, a možnost využití práva veta, které mohli vést k výraznému zmírnění dopadů, které však nevyužil naplno. Naopak Petr Fiala i přesto, že pokračoval v kritickém postoji, měl omezené možnosti změnit již rozběhlý proces.
Je důležité mít na paměti, že Green Deal a zákaz prodeje nových aut se spalovacími motory od roku 2035 jsou výsledkem komplexních evropských jednání, kde hrála svou roli nejen Česká republika, ale i další členské státy a evropské instituce. Zdůrazňuji hlavně to, že zákaz spalovacíh motorů se týká nových aut. Mnohdy se totiž setkávám s tím, že si lidé myslí, že v roce 2035 budou muset nechat svůj automobil se spalovacím motorem sešrotovat. Tak to skutečně není.
Závěrem lze tedy říct, že vinu za přijetí této regulace nesou jak Andrej Babiš za prošvihnuté příležitosti, tak i Petr Fiala za neschopnost zásadně změnit směr v době, kdy měl lepší možnosti k jednání. Výsledná podoba Zelené dohody je však společným dílem všech zúčastněných stran, kde ovšem žádný z lídrů nevyužil plně svůj potenciál k prosazení národních zájmů.
Zdroj: iDnes.cz, Seznam Zprávy a Politico.com
Buďte první! Přidejte komentář