Místo toho, aby jen vyjádřil tichý respekt k lidskému zoufalství, rozhodl se zanalyzovat práci redaktorů zpravodajství na České televizi.
Komentář – Jsou věci, se kterými se slušní lidé nechlubí. Existují také bolesti, které se nedají přejít tak lehce. A jsou hranice, za které by se prostě nemělo zacházet za žádných okolností. Jenže to tak vypadá, že české politiky se nějaká společenská pravidla moc netýkají. U ní už dlouho víme, že žádné pomyslné dno neexistuje. Nebo možná ano a nese název Macocha, do které se někteří zřítili přesně tak, jak o tom tragicky svědčí příběh paní Šimůnkové – matky zavražděné studentky z filozofické fakulty.
Ta podle zpráv v médiích ukončila svůj život skokem do propasti. Akt, který přitozeně vyvolává smutek a rozprostírá ho soustrastné ticho. Jenže právě v tomto případě, a než vůbec dozní ozvěna zoufalého činu, se obratem z úkrytů derou do veřejného prostoru politické hyeny. A slovo „hyena“ nelze v těchto případech považovat za urážku. V tomto případě by se dalo totiž ovažovat o klinické diagnóze.
Ondřej Dostál, právník, politik a teď už i samozvaný mediální analytik. Ten má například potřebu do tragédie zamíchat svou představu o veřejnoprávním prostoru. Místo aby jen vyjádřil tichý respekt k lidskému zoufalství, rozhodl se zanalyzovat práci redaktorů zpravodajství na České televizi. Protože co jiného člověka napadne, když slyší o sebevraždě matky oběti, než kontrola dramaturgického plánu Událostí komentářů, že?
Zvláštní odér se nese také za vyjádřením ministra vnitra Víta Rakušana, který sice vyjádří lítost, ale nezapomene dodat, že i tohle je „další oběť střelby“. Nepopírám, že má v jistém slova smyslu pravdu, jenže člověk se jen těžko brání dojmu, že jde jen o snahu upoutání pozornosti.
A na této vlně se vezou další a další politici. Vlastně každý, kdo do příběhu vstoupí s jakýmkoli politickým komentářem. Každý, kdo si tuhle lidskou tragédii přetvoří na důkazní materiál o selhání médií, vlády, systému, opozice, školství a já nevím čeho ještě. Každý, kdo tu smrt využije jako stavební kámen své argumentace. Ano, je důležité mluvit o stavu společnosti. Ano, je důležité řešit roli médií. Ale rozhodně to není třeba dělat tímto způsobem.
Nebo už jsme jako společnost opravdu tak otupělí, že když něčí dítě zemře kulkou vyšinutého střelce a pak sama matka zoufalstvím skočí do propasti, najde se celá řada veřejných činitelů, kteří i tuto smutnou událost využijí pro svou vlastní propagaci nebo zviditelnění a někteří jim za to ještě tleskají?
A Česká televize? Ano, můžeme se bavit o její kvalitě a zda výše koncesionářskýcj poplatků odpovídá tomu, co nám nabízí. Samozřejmě, že můžeme kritizovat, že někdy přehlíží pro někoho důležitá témata nebo nahrává narativům. Ale opravdu chce někdo říct, že zpravodajská redakc, pod kterou Události komentáře spadají, se měla během pár hodin přetavit ve veřejný patetický obřad? A že místo tematického bloku o Maďarsku a jeho genderových zákonech měla moderátorka rovnou brečet do kamery, aby to mělo onu správnou fakticitu?
Ať si pan Dostál myslí cokoli, ale v tomhle případě není zklamáním program České televize, ale to, že se nám ve veřejném prostoru pohybují politické hyeny, které si kariéru nebojí budovat i na neštěstí druhých a z tragédie druhých se pak stává souboj statusů na sociálních sítích. To je vážně smutné.
Zdroj: Sociální síť X a Extra.cz
Buďte první! Přidejte komentář