Dětská svoboda ve světě moderních technologií. Jak moc nám strach o naše děti svazuje ruce?
Včera mě zaujala studie, kterou jsem si přečetl na serveru Seznam Zprávy. Ta se zabývala tím, jak rodiče využívají moderní technologie k monitorování svých dětí, když jdou náhodou ven, a jak tak nevědomky krademe dětem jejich vlastní svobodu. Čtení tohoto článku ve mně vyvolalo mnoho otázek a určitý druh emocí, které mě přivedly k zamyšlení nad tím, zda tímto způsobem nebereme dětem nejen jejich vlastní svobodu, ale i jejich dětství.
Myslím si, že jsme dnes svědky doby, kdy je naše okolí mnohem bezpečnější než kdy dříve. Já sám jsem vyrůstal v divokých devadesátkách, době turbulentní a nevyzpytatelné. Dnes, srovnávaje ji s naším současným životem, je těžké pochopit, jak jsme přežili tu dobu bez moderních technologií.
Současná doba je sice bezpečnější, ale i přesto vlastně nevidíme, jak jsme ochotni sebrat dětem jejich vlastní svobodu, aniž bychom se nad tím pozastavili. Většina měst je dnes chráněna sofistikovanými kamerovými systémy, které dohlížejí na naši bezpečnost. V případě jakéhokoli protiprávního jednání je možné vyslat policejní hlídky na místo činu v řádu minut. Navzdory tomu rodiče stále více využívají technologie jako dohledové náramky pro své děti, když se zrovna výjimečně odhodlají vyrazit vstříc nástrahám svého města.
Je zajímavé, že tento dohledový náramek se neuplatnil ani v našem trestním právu, jako forma domácího vězení pro ty, kteří byli odsouzeni za méně závažné zločiny. Avšak v případě dětí je tato technologie velmi oblíbená. Jde o něco, co je pro mě těžké pochopit.
Současné děti mají poněkud jiné zájmy, než jsme měli my ve své době. Venku se pohybují méně často a většinou v doprovodu rodičů.
Za každé situace by však mezi dětmi a jejich rodiči měla existovat forma důvěry. Jako rodiče musíme pochopit, že nelze chránit děti před každým potenciálním nebezpečím.
Dříve se říkalo, že dítě bez odřeného kolena není dítětem. Myslím si, že to však platí i dnes. Musíme dovolit dětem, aby si prošly určitými obtížemi a nástrahami života samy, ne za ručičku s maminkou nebo tatínkem. Chceme-li, aby naše děti byly v dospělosti samostatné, pak nemáme jinou možnost. Musíme se naučit, že strach o naše děti nám nesmí svazovat ruce.
Dnes máme výhodu, že naše děti můžeme poslat ven s mobilním telefonem. Ale tento nástroj by neměl sloužit jako nástroj pro špehování, nýbrž jako pojistka pro nutné případy. Měli bychom respektovat jejich svobodu a nedotknutelnost, namísto toho, abychom je kontrolovali každých deset minut.
Svět venku je jiný než ten, ve kterém jsem vyrůstal já. Kriminalita stále existuje, ale není na úrovni devadesátých let. Dětská hřiště jsou rušena, protože party výrostků ruší svou zábavou obyvatele přilehlých domů, a po ulici se vám netoulají party skinheadů a jiných individualit.
Proto dětem dejme prostor pro jejich vlastní svobodu, aby si útrapami života prošly stejně, jako jsme si jimi museli projít my sami.
Neberme jim jejich svobodu, protože tím jim bereme i jejich dětství.
Zdroj: Seznam Zprávy
Buďte první! Přidejte komentář