Její příspěvek hájící režim Bašára al-Asada a kritizující Západ znovu ukazuje, jak hluboce zakořeněné jsou v KSČM sympatie k autoritářským vůdcům.
Komentář – Předsedkyně komunistické strany se zase jednou odhodlala na sociální síti X podělit o svůj pohled do svého myšlenkového světa. Tentokrát nejde ovšem o domácí politiku, ale o situaci v Sýrii. Ve svém příspěvku vlastně otevřeně hájí režim Bašára al-Asada a kritizuje Západ za údajnou destabilizaci v regionu. Podle ní byl Asadův režim zničením Sýrie vlastně obětí geopolitických her, přičemž hlavní viníci nejsou nikdo jiný než Spojené státy, Evropaská unie a Turecko. To oni nesou odpovědnost za následky.
V tom případě se ptám, je skutečně Asad jen loutkou mocných tak, jak se ho Konečná snaží vylíčit? Jaký na to asi mají názor obyčejní Syřané, kteří za jeho vlády trpěli a stále trpí?
Je těžké pochopit, jak někdo může hájit režim, který má na svědomí desítky tisíc nevinných obětí, masové vyhánění vlastních obyvatel a systematické porušování lidských práv. Syrská občanská válka, která začala jako boj za větší svobodu a spravedlnost, se rychle proměnila v jedno velké lidské utrpení. A to hlavně díky tomu, jak tvrdě a brutálně Asadův režim tyto protesty potlačil. Můžeme mluvit o geopolitických vlivech, roli USA, Ruska nebo Turecka, ale to nemění nic na faktu, že Asad byl a je klíčovou příčinou utrpení svého vlastního lidu.
A co obyčejní lidé v Sýrii? Nemají snad právo na lepší budoucnost? Na svobodu, důstojnost a bezpečí, paní Konečná? Očividně ne. Podle logiky jejího příspěvku totiž jakýkoliv pokus o změnu režimu automaticky znamená chaos a terorismus. Jenže může být ještě něco horšího než brutální diktátor, který neváhá použít chemické zbraně na vlastní lid?
Konečná si ve svém příspěvku neodpustila ani narážky na údajnou vinu Západu za vyzbrojování povstalců, kteří jsou podle ní „džihádisty“ a „teroristy nejhrubšího zrna“. Přitom právě tyto generalizace jsou typické pro komunistickou rétoriku – vše, co se nevejde do jejich ideologického rámce, je automaticky označeno za zlo. A zapomíná se na to podstatné: většina Syřanů, kteří uprchli ze své země, neutíkala kvůli Západu nebo „Arabskému jaru“. Utíkali před Asadem a jeho tyranským režimem.
Mnohokrát jsem již četl nebo slyšel, že Kateřina Konečná je jiná než její předchůdci, že reprezentuje moderní, reformovanou komunistickou stranu. Jenže když vidím podobné příspěvky, nemohu se ubránit pocitu, že je to stále ta stejná strana, která otevřeně sympatizovala s autoritářskými režimy po celém světě. A že její myšlenkové pochody nejsou ani tak moderní, jako spíše nostalgické – vzpomínka na dobu, kdy komunisté vládli železnou rukou.
Ano, vývoz demokracie na hlavních pušek často přináší více škody než užitku. Ale to neznamená, že bychom měli zavírat oči před zvěrstvy diktátorů, jako je právě Bašár al-Asad. Ona vlastně komunistická obhajoba podobných režimů se drží pořád stejného scénáře. Poukázat na chyby Západu, relativizovat zločiny autoritářů a vše zabalit do slov o geopolitice. Jenže za tím vším jsou skuteční lidé, jejichž životy byly zničeny.
Pokud Kateřina Konečná skutečně věří tomu, co píše, možná by jí neškodila exkurze do syrských uprchlických táborů nebo rozhovor s těmi, kteří měli to štěstí a přežili Asadovu vládu. Možná by pak pochopila, že to, co obhajuje, není geopolitická hra, ale lidská tragédie. A že její pohled na svět nelze v žádném případě považovat za moderní, ale spíše za hluboce zakořeněný v dávné minulosti.
Zdroj: Sociální síť X
Buďte první! Přidejte komentář