Generál Řehka zvažuje návrat povinné vojenské služby. Společně s tím však vyvstala zákonitě jedna otázka. Je dnešní generace vůbec připravena akceptovat takový nápad?
Jako by se tato myšlenka vynořila odněkud z hlubin dávno zapomenuté minulosti. Debata o povinné vojenské službě. Upřímně, nedovedu si moc představit, jak bychom dnes, v době, kdy mládež tráví více času v digitálním prostoru než v tom reálném, dokázali něco tak archaického, jako je povinná vojenská služba vůbec zavést.
V hlavě mi díky tomu vzniká absurdní obraz, kde skupina mladých lidí, zvyklá spíše na rychlé pohyby prstů po klávesnici počítače, běhá po lese s plnou polní. Přemýšlím, co by nám takové nařízení vůbec přineslo? A bylo by takové nařízení dnešní mládeží akceptováno?
Nechci být zarytým pesimistou, ale představa, že dnešní generace, která je jaksi svobodomyslnější a individualističtější než kdykoliv předtím, by najednou ochotně přijala něco tak regulovaného a restriktivního, jako je právě služba v armádě. Nevím, ale přijde mi to spíše jako scénář z nějaké dystopické novely. Možná jen někdo rychle zapomněl na to, že pokud je něco nedobrovolné, lidé vždy najdou způsob, jak se něčemu takovému vyhnout.
Sám ještě pamatuji dobu, kdy povinná vojenská služba byla skutečností, a právě civilní služba se stala vítaným únikem pro lidi, jako jsem byl já sám, kteří sáhli po této formě nenásilného odporu. Proto moc nerozumím tomu, že by někdo chtěl znovu naskočit do tohoto kolotoče.
Jsem toho názoru, že kdo chce být vojákem, tak do armády vstoupí čistě dobrovolně. A tak by to i mělo být. Služba v armádě vyžaduje odhodlání, závazek a možná i touhu bránit svou zem.
Nedobrovolní odvedenci? To považuji za recept na neefektivní a demotivovanou jednotku. Právě historie Československé lidové armády, která se mnohokrát stala terčem posměchu, je toho živým důkazem. A pokud bychom chtěli příklad ze současného dění, nemusíme chodit zase až tak daleko. Stačí se podívat na situaci v ukrajinsko-ruském konfliktu, kde právě kvalita a motivace vojáků obou armád hrají velmi často klíčovou roli.
Neodvažuji se hádat, jak by dnešní mládež reagovala na znovuzavedení povinné vojenské služby, ale nemyslím si, že se jedná o reálný plán na posílení naší obranyschopnosti. Svět se změnil a my s ním. Musíme se smířit s tím, že některé metody, které známe z minulosti, i když se je snažíme schovat za krásná slova o vlastenectví a obraně, už prostě nejsou odpovědí na současné výzvy.
Zdroj: Novinky.cz a redakce
Buďte první! Přidejte komentář